"Koupil jsem chalupu, bohužel minulý majitel ji hrozným způsobem zakramařil. A zjistil jsem, že nemám jak ty staré věci zlikvidovat. V nejbližším sběrném dvoře mi to odmítli vzít, když nemám v občance zdejší trvalé bydliště, starosta v obci mi nabídl jedinou pomoc - dal mi telefon na firmu, která přistaví kontejner a odpady odveze. Ovšem za pět tisíc," napsal Hobby jeden ze čtenářů. "Vůbec se nedivím, že jsou v okolních lesích samé černé skládky," končí dopis.
Čtenář ale neměl úplně pravdu, nechal se zbytečně odbýt, minimálně staré elektrospotřebiče klidně mohl do sběrného dvora odvézt. "Toto právo si každý platí formou recyklačního poplatku, který se účtuje při koupi nových zařízení. Zatímco u běžného odpadu, jako je suť, pneumatiky či nebezpečný odpad opravdu musíte jít do sběrného dvora v místě trvalého bydliště, elektropřístroje můžete zlikvidovat třeba na druhém konci republiky," tvrdí Gabriela Setunská ze společnosti Asekol, která je jednou z několika firem, které se o svoz a likvidaci elektroodpadu starají.
Ostatní odpady je možné roztřídit a zužitkovat jinak. Staré skříně a další dřevěné vybavení rozštípat na topení, železo odvézt do sběrny - čtěte Krize možná končí. Sběrné suroviny opět vykupují.
Jde to, ale za peníze
Kdo má vlastní možnost dopravy, může se odpadu zbavit i stovky kilometrů od domova. Musí ale za likvidaci zaplatit. "U nás se zaplatí například 1 240 korun za tunu odpadu, když přivezete suť, tak to vychází zhruba co kilo, to koruna, takže za tunu tisíc korun," vysvětluje obsluha sběrného dvora v Novém Boru.
Elektroodpad musí zdarma přijmout všude
Ceny se mohou v jednotlivých regionech lišit. Například v Praze je 16 sběrných dvorů. Z toho 11 z nich provozuje přímo magistrát a neplatí u nich omezení ve vztahu k trvalému bydlišti v příslušné městské části. Pět sběrných dvorů zřídily přímo městské části (1x Praha 4 a 5x Praha 6).
Zatímco na "Šestce" mohou odpad jen místní obyvatelé, sběrný dvůr provozovaný čtvrtou místní částí (podle informací ze stránek Prahy 4) přijme i "cizí" odpad, ovšem za poplatek. Například za metr krychlový suti se zaplatí 500 korun, za jednu pneumatiku 25-150 korun, za dřevo, například staré skříně nebo zbytky ze stavby, je to 200 korun za kubík.
Ne každý sběrný dvůr bere i nebezpečný odpad jako například staré baterie z auta. Než se tam rozjedete, raději se telefonicky dotázejte personálu. Seznam sběrných dvorů s kontakty najdete například na stránkách Asekol.
Nebezpečné kilometry
Za pneumatiky se platí i v některých sběrných dvorech, kde je jinak vše zdarma.
Každý z chalupářů se musí rozhodnout, co je pro něho výhodnější. Na přívěsný vozík naloží jednu skříň a víc se toho tam nevejde. Pokud bude nejbližší sběrný dvůr vzdálený jen dvacet kilometrů, při totálním vyklízení chalupy ztratí hodně času a peněz za benzin. Tento postup se tedy vyplatí jen tehdy, pokud se bude jen jednou za čas potřebovat zbavit starého krámu.
Při totálním vyklízení se stejně nakonec vyplatí objednat kontejner. "Pokud máte chalupu dvacet kilometrů od nás, doporučuji všechno vynosit k silnici. Pak to chlapi během půl hodiny naházejí na korbu a můžou jet. Kdybyste chtěli, aby kontejner přistavili třeba na víkend, máte to čtyři cesty a to je 1 760 korun bez DPH," radí dispečink liberecké společnosti Číma. "Ušetříte polovic." Dalších 1 400 zaplatíte za manipulaci s odpadem ,za kontejner samotný (o objemu 13-15 m3) je to 2 300 Kč. S DPH se pak cena vyšplhá k 6 000 korunám.
Kontejner na stavební suť
Kontejner na velkoobjemový odpad
Běžné kontejnery ale bývají menší. Typický na stavební suť má objem tři kubíky, na velkoobjemový odpad devět kubíků. Tady bude cena za přistavení a likvidaci o něco menší, kilometry ale budou naskakovat stejně. Ceny se obecně pohybují podle auta a regionu od 25 do 35 korun za kilometr.
