Právě kontakt s umírajícími a jejich rodinami byl pro sestru Katie z Rotorua impulsem, aby dala dohromady lidi, kteří chtějí vzít podobu svého posledního rozloučení do vlastních rukou a vyrobí a vyzdobí si u ní v garáži rakev.
V tu chvíli ani netušila, jak se rakve vyrábějí, neměla nářadí ani materiál. „Jen už jsem vzhledem ke své práci viděla příliš umírajících, jejichž pohřby neměly s jejich životem nic společného. Nevypovídaly nic o tom, jací byli a co měli rádi. Jak žili, že se smáli a milovali. A já byla bytostně přesvědčena, že poslední cesta si zaslouží osobnější rozloučení,“ vysvětluje Katie.
Když o tom poprvé promluvila na půdě místní univerzity třetího věku, dočkala se jen hrobového ticha. Nicméně po čase se ostatní nechali přesvědčit a zdánlivě šílený nápad posléze získal nejen u starých lidí obrovskou odezvu. S postupem výroby rakví vypomohl truhlář, další lidé s materiálem, přidali se dobrovolníci, našel se i vhodnější prostor. A možnost připravit se sám a podle svého na poslední cestu, přitom ušetřit a ještě se dostat mezi lidi, oslovovala další a další příznivce.
Na výzdobě si stařečkové dávají záležet. Chodí jim pomáhat a radit i výtvarnice.
Dnes už byste těchto Kiwi Coffin Clubů našli na severním i jižním ostrově Nového Zélandu dohromady dvanáct. Lidé si tu společně dávají ranní čaj i oběd, navazují nová přátelství, vyprávějí si svoje životní příběhy. Pomáhá jim to v jejich soukromém boji s osamělostí a ještě uspoří.
Heslo Do it yourself, tedy Udělej si sám, se u důchodců na Nové Zélandu prostě ujalo a má mnohem větší přesah než Katie na počátku doufala. „Víte, napsala už jsem o celé padesátce takto vyrobených rakví knihu. Další stovku lidských příběhů nosím ve své hlavě, ta myšlenka mě stále naplňuje,“ napsala Katie, když jsme ji pro iDNES.cz požádali o fotografie.
