„Jako všechny siamky jsou i seychelky závislé na majiteli a vzniká mezi nimi zvláštní pouto. Také umí dát jasně najevo, když s něčím nesouhlasí, to se pak nestačíte divit, co umí vymyslet,“ popisuje Petra Jurutková, která mazané, inteligentní a současně žárlivé siamské kočky chová už od roku 1997.
Seychelské kočky obrazem |
Dobře tedy ví, že tyto kočky člověka buď uchvátí, nebo se mu nelíbí vůbec: „Moje babička jim říká vošklíbři, ale v dobrém.“ Sama jim propadla hned po prvním setkání už ve svých třech čtyřech letech, když ji maminka poprvé vzala na výstavu koček.
„Uchvátil mě tam orientální kocour, který se nepodobal žádné jiné kočce, které jsem znala. Vysoké nohy, dlouhé štíhlé tělo, dlouhá klínovitá hlava, velké uši, dlouhý štíhlý ocas. To ale nebylo všechno. Komunikoval se mnou, sahal po mě tlapkou a já už tehdy věděla, že takovou kočku jednou chci,“ vypráví Petra Jurutková a vyjmenovává tak fyzické i povahové vlastnosti společné všem siamkám a orientálkám, a tedy i seychelským kočkám.
Majitel temperamentní a hravé seychelky si nikdy neodpočine
Tyto ušaté, svérázně půvabné krasavice potřebují společnost lidí i dalších koček, takže domácnost musí počítat minimálně se dvěma zvířaty. „Není to prostě klidné zvíře, které by si zalezlo někam do koutku. Seychelku by si měl pořizovat jen člověk, který chce mít doma aktivního kamaráda a bude se mu věnovat,“ konstatuje chovatelka, která siamkám naprosto propadla, přestože odmala vyrůstala mezi kočkami britskými (o tomto plemeni více zde).
Seychelky jsou vzácnéNa výstavě v Česku seychelskou kočku uvidíte, jen když budete mít opravdu štěstí. U nás se totiž objevily až po roce 2006 a jsou vzácnější než jiné siamské a orientální kočky. „Seychelská kočka je vlastně siamská kočka s bílou skvrnitostí, která byla vyšlechtěna ve Velké Británii v roce 1980. FIFe, tedy Mezinárodní federace koček, ji jako samostatné plemeno uznala v roce 2006,“ vysvětluje dlouholetá zkušená chovatelka siamek Petra Jurutková, jejíž seychelská kočka Wilda Narsil.CZ se v roce 2013 stala světovou vitězkou na mezinárodní výstavě v dánském Aalborgu. Za seychelské lze opravdu označit jen kotě s bílými skvrnami, takže pokud se ve vrhu koťat objeví kotě bez bílých znaků, je to siamka. Co se ceny seychelských koťat týká, záleží na tom, zda ho pořizujete do chovu, nebo jen na mazlení. Podle toho se pohybuje v rozmezí od deseti tisíc výše, cena chovného kotěte je vyšší. |
Kdo chce spíš kočku, která nevyžaduje pozornost, nechce se mazlit a je klidná a tichá, ať na siamky raději zapomene. Kdo si chce soužití s nimi naopak užít, tomu radí: „Hrajte si s ní, povídejte si s ní, mazlete se s ní a rozmazlujte ji. K tomu ať má plnou mističku kvalitních granulí, nějaké to masíčko či konzervičku denně a čistou vodu a bude spokojená. Na oplátku získáte kamarádku, která zase počítá s vámi.“ Seychelce se prý totiž můžete svěřit s čímkoliv a ona bude vždy stát při vás.
Ale pokud si pořídíte kočku, musíte také počítat s tím, že mají velmi brzké, opravdu velmi hlasité a navíc ještě časté říje. „Pokud neplánujete chov, raději je vykastrujte. Ulevíte nejen kočce a sobě, ale především sousedům, kteří klidné noci ocení,“ vysvětluje Petra Jurutková, že hlasitě řvoucí mrouskající se seychelka vám může z poloviny obyvatel domu nadělat nepřátele. Kastrací navíc předejdete možným zdravotním komplikacím z opakovaných nevyslyšených říjí (vysvětlení veterináře najdete zde).
Jinak je to samozřejmě mazel do bytu, který po pobytu venku ani netouží. „Jsou to posteloví mazlíčci a mají rádi teplo, na pobyt venku nejsou ani zvyklí,“ potvrzuje chovatelka s tím, že to jsou takoví kočkopsi. „Každé ráno, když jde přítel do práce, vyskočí mu náš siamský kocour do náruče, nechá se pomazlit a jde dál. Stejný rituál probíhá po návratu z práce.“
A dejte si také pozor, co siamku naučíte. Petra Jurutková odchovala své druhé seychelské kotě před čtyřmi lety. „Ve třech měsících věku odešla kočička do nové rodiny, kamarádka si ji koupila do chovu. Snažím se naše koťata občas navštívit v jejich nových rodinách, takže jsme zavítali i za Prapošem, jak této seychelce doma říkají,“ vypráví Jurutková. A noví majitelé začali s úžasem vyprávět, že nechápou její pravidelný večerní rituál. Každý večer, když jdou spát, jde s nimi Prapoš do ložnice, vyskočí na postel a začne se překulovat z jedné strany postele na druhou.
„Během návštěvy to udělala i na gauči v naší přítomnosti, takže jsme museli vysvětlit, že jsme ji to naučili my. Koťátka totiž máme do prvního očkování v ložnici a když si s nimi jednou u televize přítel hrál, zpívalo se v reklamě něco o válení sudů. Tak to samé udělal s kotětem a válel ho po posteli jako soudek. Kotěti se to zalíbilo, vrátilo se na kraj postele a vyžadovalo opakování. Pak to zkoušelo dělat samo a už mu to zůstalo,“ uzavírá se smíchem chovatelka.
