Především v brzkých ranních a dopoledních hodinách můžete na záběrech živě sledovat, jak si na plošinu a do krmítka přicházejí divoké veverky z okolí pro vodu, zeleninu a ovoce, žampiony, slunečnici a ořechy, což vše tvoří základ vyvážené veverčí stravy.
Letos už bude zachráněných veverek tisícovka
Čistě na veverčí mláďata specializovaná rodinná záchranná stanice Pinky manželů Soukupových funguje už jedenáctým rokem a letos počet za tu dobu přijatých veverčat překročí tisícovku. Pro nalezená veverčata si Soukupovi k nálezcům dojedou, následně je uzdraví, dokrmí, „rozpohybují“ v obří rozběhové voliéře a postupně připraví na zpětný návrat do přírody (k tomu dochází ve věku asi tří měsíců, kdy se v přírodě veverčata osamostatňují od matky).
Podívejte se i na naše další živé přenosy
Sledovat na iDNES.tvVeverčata se vrací do přírody v menších skupinách na speciálně vybudovaných výpustných místech, kde mají k dispozici krmítka s potravou a budky k přespání, aby jejich „zdivočení“ bylo pozvolné a plynulé. V okolí výpustných míst veverčata žijí často i několik týdnů a potrava i budky jim pomáhají zvládnout mezidobí do postavení vlastních hnízd a nashromáždění potravinových zásob z přírody.
Péče o mláďata veverčat je extrémně náročná, ta nejmenší je nutné krmit každé dvě hodiny včetně noci. Veverky navíc mají unikátní složení mateřského mléka, takže k úspěšnému odchovu používají Soukupovi drahou speciální náhražku, kterou si vozí ze zahraničí.
Jen pro názornou představu – zakladatelka stanice Kateřina Soukupová absolvuje při průměrném počtu 100 přijatých veverčat ročně kolem 15 000 jednotlivých kojení, takže za 10 let existence stanice už veverče ručně krmila 150 000krát.
Od této zkušenosti s krmením i léčbou všemožných zdravotních komplikací mláďat se odvíjí i úspěšnost stanice, kdy se téměř každé veverče, které nemá fatální poranění či vývojovou vadu, podaří odchovat a vrátit zpět do přírody.
Hrdiny jsou místní odchovanci
Dva z odchovanců záchranné stanice jsou ostatně i „hrdiny“ živého přenosu Slow TV. Momentální vládkyní tamního teritoria je totiž samička Malá Pinky, která byla do přírody vypuštěna v roce 2014 a od té doby trvale žije v okolí.
O veverkách |
Za tu dobu prokazatelně desetkrát porodila a úspěšně odchovala několik desítek mláďat, o desátý vrh se stará v těchto dnech a její potomci by se měli v dubnu začít objevovat i u krmítka. Druhým „lidským“ odchovancem je sameček Bagoun (nalezený v Praze na Letné), který od vypuštění před čtyřmi lety též žije v lesíku v sousedství záchranné stanice a je opakovaným otcem mláďat Malé Pinky.
Záchranná stanice Pinky byla před lety první, kdo začal v Česku propagovat speciální krmítko pro veverky a nabídl i podrobný návod na jeho výrobu a provozování. Krmítko je výjimečné tím, že má odklápěcí uzavíratelnou stříšku, takže nikdo jiný než veverka se do něj nedostane (veverka si víko zvedne hlavičkou).
Co dělat, když najdete veverče?Pokud najdete opuštěné mládě veverky, tak ho ničím nekrmte, snášenlivost na náhradní stravu je u mláďat veverek velmi nízká a špatně zvolené krmení (např. sunar či jiné volně dostupné mléčné náhražky) může mláděti způsobit vážné zdravotní komplikace a dokonce ho i zabít. Zavolejte do záchranné stanice (606 070 632), kde nalezená mláďata (ročně se do Pinky dostane kolem 100 z celé ČR) správným způsobem dokrmí, ve velkých speciálních rozběhových voliérách je později připraví na vypuštění, a jakmile jsou v odpovídajícím věku pro osamostatnění, vrátí je do přírody. |
Pokud se o veverkách chcete dozvědět více, podívejte se na webové stránky i facebookový profil záchranné stanice, kam Soukupovi pravidelně vkládají fotografie a příběhy svých malých svěřenců, informují o osudech divokých veverek v okolí a nabízejí odkazy na texty s veverčí tematikou.
K vidění tu je i řada videonahrávek z krmení mláďat či záznamů divokých veverek. Všechny pro laiky důležité „veverčí“ informace pak v kostce shrnuje text „Opravník obecně oblíbených omylů o veverkách“, v němž se mnozí čtenáři s překvapením dozví, že téměř vše, co si do té doby o veverkách mysleli, je úplně jinak.
Na webu záchranné stanice jsou i podrobné informace o knize „Veveřácká kronika“. Kateřina Soukupová sedm let téměř denně pozorovala a fotografovala divokou veverku žijící v těsné blízkosti samoty, kde sídlí záchranná stanice.
Slow TVNejzábavnější televize o zdánlivě úplně nudných věcech Slow TV je vysílání v přímém přenosu z míst, která slibují zajímavé příběhy. Pomalu sledujeme zdánlivě obyčejné scény ze života lidí, zvířat, rostlin i strojů, jak se odehrávají právě v tomto okamžiku. Je to nuda? Možná jen na první pohled. |
Poznala její zvyky, mnohokrát ji stopovala a byla postupně svědkem těch nejintimnějších momentů veverčího života včetně porodu či výchovy mláďat.
Výtěžek z prodeje knihy, která vyšla už v několika dotiscích, používají Soukupovi jako jeden z důležitých zdrojů pro financování záchranné stanice, v níž si vše dělají úplně sami.
Oba provozovatelé záchranné stanice věří, že přímý internetový přenos na Slow TV zpopularizuje speciální veverčí krmítko a někteří z diváků ho instalují třeba na zahradu či do míst, kde divoké veverky žijí. Krmítko je neocenitelné především na jaře a v létě, kdy může doslova zachránit život kojícím samicím, protože tehdy jejich spotřeba potravy násobně stoupá a nemusí ji díky krmítku složitě v přírodě hledat.
