Výzkumníci studovali skoro osmdesát dvanáctiletých dětí s mazlíčky a porovnávali je se se stejným počtem dětí, které doma žádné zvíře neměly (náhled zde). Studie zjistila, že pokud sourozenci mezi sebou neustále bojují, pomůže jim z toho nejspíše pes. V rodinách, kde měli psa, bylo totiž mezi sourozenci daleko méně konfliktů.
Výzkum poukazuje na sílící přesvědčení, že zvířata chovaná v domě mohou mít významný vliv na rozvoj dítěte. Posilují jejich sociální dovednosti a zlepšují psychickou pohodu.
Děti byly požádány, aby popsaly své vztahy s domácími mazlíčky a porovnaly je se vztahy se sourozenci. Výsledky ukázaly, že děti měly pevnější vazby se zvířetem než s vlastním sourozencem.
Výzkum tvrdí, že ač máme rádi své bratry a sestry, vzájemná rivalita, boj o hračky a přízeň rodičů mohou mezi nás klást překážky, zatímco pes nebo kočka nás milují bez podmínek. A když je milujeme i my, nemusíme se ohlížet na nic jiného.
Roli hraje navíc i skutečnost, že zvíře nemůže odmlouvat a často ani pořádně chápat, co se po nich chce. Ve vztahu ke svému pánovi je absolutně nekritické. Ukázalo se, že největší míra souznění mezi dítětem a zvířetem nastávala v případech psů.
Rozdíl byl v tom, jak vnímali soužití se svým mazlíčkem chlapci a jak dívky. Zatímco subjektivní spokojenost s komunikací se zvířetem byla podobná, zdálo se, že dívky jsou ke zvířátkům přece jen kritičtější a jejich vztah není tak přímočarý jako u chlapců. Vědci naznačují, že dívky zřejmě komunikují s mazlíčky trochu jiným, komplikovanějším způsobem.
V závěru studie však vědci konstatují, že psychická podpora, kterou zvířata dávají svým nedospělým pánům, se může velmi kladně projevit v dospělosti. „Podle nás výzkum ukazuje, že mazlíčci mají pozitivní přínos na lidské zdraví a soudržnost lidí mezi sebou,“ tvrdí spoluautorka studie Nancy Gee.
