V Česku fungují stovky opravářů, kteří jsou na první pohled skrytí. Není to mnohdy ani jejich profese, spíš koníček nebo přivýdělek. Ale vy díky nim nemusíte vyhodit zdánlivě neopravitelnou věc.
Například starou remosku, u níž byste si mysleli, že už na ni ani nejdou sehnat náhradní díly. A opraví ji mnohdy na místě, kde byste to nečekali, třeba ve vaší oblíbené kavárně. Takových řemeslníků a akcí v poslední době přibývá. Často jsou těmito kutily senioři či technologičtí nadšenci.
Někteří věci opravují dokonce pouze z prosté radosti a pro zábavu. Může to být váš soused z vedlejšího vchodu, řezník z hlavní ulice nebo třeba „ten“ milý starý pán, který chodí každé ráno venčit do parku psa. Nejsou velkou konkurencí autorizovaným servisům, zato bývají levnější, domluva s nimi bývá jednodušší a v přátelštějším duchu. A hlavně, bývají blízko.
Jedním z nich je Luděk z Prahy. Své příjmení prozradit nechce, protože jako opravář si vydělává ve volném čase mimo své zaměstnání a nerad by, aby to jeho šéf zjistil. Specializuje se na domácí spotřebiče jako rádia či vysavače.
„Za tři roky jsem měl na stole stovky výrobků. Zrovna teď opravuji starou remosku,“ říká. Aby měl zákazníky, využívá svých známostí nebo už tři roky fungující server Opravarna.cz. „Tam na mě dostanou číslo a výrobek mi pak přinesou domů. I na ty staré remosky se dají náhradní díly pořád sehnat, oprava vyjde na tři až pět set korun,“ popisuje.
Nevyhazovat, ale opravit
Web Opravárna.cz vymyslel Jan Charvát. „Je to vlastně komunita, na jedné straně opraváři, na druhé lidé s rozbitými výrobky. My se je snažíme propojit, aby si každý mohl najít v okolí svého bydliště někoho, kdo mu pomůže s opravou,“ říká zakladatel projektu.
Na webu je zatím zaregistrováno 651 opravářů, velká část jsou takzvaní hobby opraváři, tedy takoví jako pan Luděk. Nápad, kterým se Jan Charvát inspiroval, původně vznikl v Nizozemí.
Kromě webu organizuje Opravárna.cz také setkání v kavárnách po celém Česku, kam vždy v konkrétní den pozve opraváře a lidé si mohou zajít posedět a rovnou donést něco, co potřebují spravit. „Stále potřebujeme nové opraváře, veškerá registrace je pro ně zdarma,“ dodává Charvát s tím, že filozofií projektu je, aby lidé nekupovali pořád dokola věci nové, jak na to cílí obří výrobci z celého světa, ale pokoušeli se ty staré opravit.
Doufá, že v Česku, kde ještě před pár lety každý opravoval v garáži svou „škodovku“, by se nápad mohl dobře uchytit. V mnoha městech také fungují sdílené či veřejné dílny. Jednu před pár dny otevřeli ve Skautském institutu na Moravském náměstí v Brně. „Dílna je přístupná zdarma a určená lidem, kteří si sami chtějí něco opravit. Nářadí máme a rádi poradíme. Každý může přijít kdykoli ve všední den mezi 9:00 a 21:30,“ říká provozní Soňa Parke.
