Divoká zahrada s hořci v drsných podmínkách horského klimatu
Rozlehlé zahradě okolo staré chalupy diktuje podmínky nadmořská výška 650 metrů a nevybíravé horské klima. „Všechny rostliny, které jsou zde schopné přežít, se musí vyrovnat s drsným počasím, silným větrem, mrazy a námrazou. A hlavně s tím, že sníh je schopný ležet na zemi klidně polovinu roku,“ popisuje majitelka Adéla Veselá. S tím, že za ten sníh jsou rádi, i když pod ním hnije tráva a bylinky. Zahrada je v něm jako v peřině a v místech ve stínu, kde sníh zůstává nejdéle, půda i přes velké mrazy za celou zimu téměř nepromrzá.
Po rocích marných snah o zachování všelijakých křehkých druhů keřů či trvalek se tu pokorně vracejí k druhům, které do této krajiny přirozeně patří a rostou v lesích a na loukách okolo. Protože tady přežijí. Proto byste tu našli kapradiny, divoké náprstníky, lupiny, trávy, vřesy. Daří se tu trvalkám, které zimu přečkávají v zemi a na jaře nanovo obrazí, jako jsou pivoňky, srdcovky, kosatce, vrbina, udatna, krásné orlíčky. Zima je tu dlouhá a léto krásné, ale krátké. Jakmile se oteplí, vše rozkvete naráz, protože jde o všechno.
Tulipány a podobné krásné cibuloviny jsou marnost, nikdy tu dlouho nevydrží kvůli myším a myšicím. „Na podzim podhrabou těsně pod povrchem celou zahradu, aby v tunelech mohly žít celý půlrok, kdy na zemi leží sníh. Cibulky tulipánů jsou na jaře všechny sežrané,“ konstatuje paní Adéla.
Horská zahrada Adély Veselé |
Zahrada nemá plot, protože majitelům je příjemné splývat s krajinou okolo a příroda jejich zahradu beztak značně určuje. „My občas posekáme trávu, občas něco vyplejeme, ale nijak mocně to tu nepřetváříme k obrazu svému. Nejsme příliš horliví zahradníci a baví nás pozorovat,“ konstatuje majitelka.
Koneckonců, s formováním zahrady jí pomáhá i srnka, která mívá v zadní části zahrady v husté lesní trávě vyležené hnízdečko. A ničí na rozdíl od myší vše, co se objeví nad zemí: výhonky jabloní, všech okrasných keřů, včetně těch trnitých, květy rozchodníků, horských chrp, netřesky, chryzantémy. Jediné, co jí nechutná, jsou tuhé rododendrony. Těm naštěstí nevadí ani mráz.
Díky výjimečně vlhkému horskému klimatu tu ani není potřeba nic zalévat. Vzduch je prosycen vůní pryskyřice, na zahradě rodina sklízí vlastní hřiby, křemenáče mezi břízami na louce, bedly mezi smrky. A roste tu řada vzácných květin. Třeba divoké orchideje vemeníky, oranžový jestřábník, vlezlý plevel pcháč různolistý, pryskyřník, „divný kopr“ koprník i krásně modré hořce tolitovité, těch tu mají před chalupou celé polštáře.
„Naše zahrada není moc vyšperkovaná, vlastně to není typická zahrada, jakou bychom se mohli chlubit. Spíš je to náš kousek krajiny. Kus louky, kus lesa s vřesem a modrými borůvkami a mnoho prostoru na hraní dětí. Zahrada volně navazuje na krajinu. Nemáme tu stříhané keříky a dokonalé záhonky trvalek, nechceme na zahradě stále pracovat. I tak si tady užíváme všechno. Lesní plody, houby, vůně, výhledy, hry, pití čaje, houpání v síti, proměny zahrady během roku,“ s radostí popisuje paní Adéla.
