„Tyhle strojky vyráběli už naši dědečkové, kteří si založili firmu v roce 1923. A model Istanbul byl mezi nimi také. Jen bych opravil jednu věc - mlýnek ve videu nemohl být, jak tvrdí komentář, přivezený odněkud ze zahraničí, ten je náš. Jedině kdyby ho někdo okopíroval,“ směje se současný majitel továrny na mlecí strojky Lodos Miroslav Pěnička.
Zatímco původní předválečná firma se jmenovala B. O. Garantie, v roce 1991, když ji stát v restitucích vracel, přejmenovali ji potomci na Lodos (LOmnické DOmácí Strojky). A podle jeho slov je dnešní prodávaný Istanbul replikou původního modelu.
Mnozí majitelé ručních mlýnků na kávu si myslí, že trendy je mít doma mlýnek s keramickými kameny, opak je pravdou. „Ocelové kameny jsou naprosto vyhovující. Pro domácí mletí, tedy pro menší zátěž, může podobný strojek klidně vydržet celý život,“ popisuje školitel baristů Michal Křižka.
Ocelové mlecí zařízení se běžně používá i v profesionálních mlýncích v kavárnách. Jen mechanismus mlýnků je trochu jiný.
Pro domácí ruční mletí se používají kónické mlecí mechanismy.
Ploché kameny se používají u elektrických profesionálních mlýnků.
Na domácí mletí se používají takzvané kónické kameny, profesionální mlýnky mají ploché kameny. „Takže když už se někde použije keramika, tak je to u domácích mlýnků, avšak daní za to je dost vysoká cena. A stejně tak keramika funguje i v mlýncích do gastroprovozu. Ale to je v mlýncích za třeba sto tisíc korun a jen výjimečně,“ vysvětluje barista.
Už asi není možné dohledat, jak je skutečně starý námi testovaný kávomlýnek. Původní majitel se narodil v roce 1945. Ale když se ženil, už ho měl a přinesl si ho do manželství.
Podle Miroslava Pěničky však dodnes fungují i daleko starší strojky, které byly vyrobeny po první světové válce, tedy devadesát let staré. A prakticky nezměněným způsobem se vyrábějí dodnes, takže by měly vydržet stejně.
