Fenka Cita pomohla v noci najít třináctiletého chlapce
Devítiletá fenka Cita a její psovod Ladislav Pozdníček převzali cenu v kategorii Záchranný čin služebních a záchranářských psů. Čin, kterým si Cita vydobyla nominaci a následně také zasloužené vítězství, se odehrál loni v srpnu nedaleko Nechranické přehrady. Její psovod Ladislav Pozdníček, který je zkušeným policejním kynologem, byl požádán o pomoc při nočním hledání třináctiletého chlapce.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z krajů. |
Chlapec se nevrátil domů a policejní hlídka po něm tou dobou marně pátrala už dlouhé čtyři hodiny. Se svým páníčkem má Cita atest ministerstva vnitra a je v jednotce určené pro mezinárodní záchranné operace (USAR), a tak své skvělé schopnosti prokázala opakovaně. Je tedy zkušenou psí profesionálkou.
Po příjezdu na místo u Nechranické přehrady začali Ladislav Pozdníček a Cita důkladně prohledávat určené sektory, kde by se mohl chlapec nacházet. Noční náročné pátrání dalo fence pořádně zabrat. Zhruba hodinu po půlnoci pak konečně štěkotem oznámila, že našla člověka. Obavy, že by hoch byl zraněný nebo si například sám ublížil, se naštěstí nepotvrdily a záchranáři ho mohli předat šťastné rodině.
Cita ale není jen záchranářským psem. V rámci canisterapie také navštěvuje hendikepované děti na severu Čech. O tom, že je jako psí terapeutka velmi úspěšná a mezi dětmi oblíbená, svědčí i skutečnost, že si ji zkušená canisterapeutka Iva Bajtlerová dokonce vybrala jako ukázkového psa na kurzech pro budoucí canisterapeuty. Cenu šikovné fence i jejímu parťákovi předala spisovatelka Bianca Bellová.
Róza, oddaný parťák, co zachránil svou paničku
Ocenění v kategorii Záchranný čin neslužebních psů-laiků obdržela fenka Róza z rodiny Veroniky Tomáškové. Příběh Rózy, kříženky teriéra a labradora, se odehrál loni v létě na Plzeňsku. Veroničina mladší sestra Aneta vyrazila na procházku s koloběžkou a společnost jí po cestě dělala právě Róza. Zhruba o hodinu a půl později si Veronika Tomášková za plotem všimla dvou volně pobíhajících psů.
Ti jí vůbec nebyli neznámí, věděla o nich totiž, že jsou agresivní nejen vůči ostatním psům, ale dokonce i vůči lidem. O svou sestru Anetu, která byla tou dobou venku, tak pochopitelně Veronika dostala obrovský strach. Jen chvíli nato ji ale spatřila za oknem, jak jede v poklidu na koloběžce tažené fenkou Rózou. Čtyřnohá kamarádka ji dokázala odtáhnout pryč z dosahu nebezpečných psů, kteří se ji chystali pronásledovat.
Ceny pro vítěze projektu Statečné psí srdce se udělují v několika kategoriích
Celou situaci pak malá Aneta vylíčila tak, že psy potkaly asi v půli cesty nazpět domů, a ti se za nimi okamžitě rozběhli. Róza ale dokázala zachovat neuvěřitelně klidnou hlavu a sestru Veroniky zachránila tím, že ji svou vlastní silou „odtáhla“ domů do bezpečí. Rozzuření psi tak pronásledování po chvíli vzdali a odběhli jinam.
Jak Veronika Tomášková říká, neumí si představit, co vše se mohlo odehrát, kdyby tak duchapřítomně její fenka nezareagovala. Od té doby se proto na Rózu dívá zcela jinýma očima: jako na oddaného parťáka, který zachránil sebe i svou milovanou paničku. Ocenění její hrdá majitelka převzala z rukou herečky Báry Štěpánové.
Záchranář, německý ovčák Erik, který už odešel do psího nebe
V kategorii Spící srdce, která je udělována in memoriam, byl oceněn Vlastimil Maxa a jeho pes Erik, který zemřel v roce 2014. Německý ovčák Erik a jeho někdejší psovod a profesionální člen Horské služby Šumava se společně zúčastnili desítek pátracích akcí doma i v zahraničí.
Erik natrénoval stovky hodin v lavinách, sutinách, rozlehlých plochách i na vodní hladině. Radost ze záchrany lidí si Erik poprvé užil roku 2002, kdy vyrazil s páníčkem ze služebny na Špičáku. Jedna rodina v noci bloudila v oblasti Rozvodí, tedy mezi Černým a Čertovým jezerem. Byl podzim, tma, vysoká vlhkost, mlha, silný vítr, teplota se pohybovala kolem nuly. Erik prověřil okolí a už po půl hodině ztracenou rodinu našel.
Patnáctiletý školák se o necelý rok později dostal do podstatně nebezpečnější situace, a to když se sám vydal z Pancíře přes Můstek do Javorné. Kvůli vánici chlapec sešel z cesty. Během pátrání Erik i jeho psovod zapadali hluboko do sněhu a bylo jasné, že zachytit pach člověka ve vichřici nebude snadné. Na třetím úseku však zaznělo vysvobozující štěkání. Chlapec byl vysílený, prochladlý, ale živý. Erik později našel ještě dalších 28 lidí, už nežijících. To bylo pod troskami domů při záchranné misi českých kynologů po zemětřesení v Íránu roku 2003 v městě Bán a při mnoha dalších záchranných akcích. Do psího nebe odešel jako čtrnáctiletý.
Kříženka Malina umí rozpoznat přicházející záchvat hypoglykemie
Cenu v kategorii Pomáhající srdce získala čtyřletá Malina a Zdenka Koldová. Ta se čtyřleté kříženky malého vzrůstu ujala před pěti lety. Malina měla v té době za sebou velmi smutný příběh. Dostala se z nevyhovujících podmínek, kde byla týrána natolik, že přišla o levé oko a dodnes trpí poúrazovou epilepsií.
Zdenka Koldová se jí naplno věnovala a po třech letech převýchovy se z Maliny stala vyrovnaná fenka. Její panička trpí diabetem, a tak musí užívat inzulin. Hladina cukru v krvi jí často kolísá, a tak mívá skryté hyperglykemie a hypoglykemie. Svou fenku Malinu úspěšně naučila tyto záchvaty předvídat, a tak je Malina oznámí štěkotem, skákáním a olizováním těla i obličeje.
Panička Maliny navíc trpí i praktickou slepotou, při které jí oddaná fenka také pomáhá, protože jí usnadňuje orientaci v prostoru. Díky ní může chodit například i na procházky do lesa. Navíc se Malina věnuje i canisterapii a pravidelně dochází do domova seniorů.
Blížící se záchvat hypoglykemie Malina naposledy dokázala rozpoznat letos v lednu. Zdenka se chystala na venčení psa a zrovna se oblékala. Vtom Malina začala urputně vyštěkávat, skákat a olizovat ji. Žena si proto změřila hodnoty cukru na glukometru a zjistila, že jsou skutečně vysoké. Díky Malině si včas aplikovala inzulin a během venčení tak nedošlo ke kolapsu a stavu bezvědomí vedoucímu až k diabetickému kómatu.
Monty přišel o život při ochraně Denisy
In memoriam byl také oceněn jorkšírský teriér Monty, který svou paničku Denisu Novotnou zachránil před mnohonásobně větším útočícím psem. Při svém hrdinském činu odvážný psík přišel o život. Dramatický příběh se odehrál 19. dubna 2016. Odpoledne se zatáhlo, a tak Denisa s Montym počkali, až se rozjasní, než půjdou na obvyklou procházku. Byli už skoro zpátky doma, když zahlédli za plotem domku křížence staforda.
Nevšímali si ho, ale za pár vteřin se stejný pes protáhl dírou v plotě a vrhl se vztekle na Denisu. Byl jen kousek od ní, když se chystal kousnout, ale Monty se v tu chvíli postavil před ni, aby svou paničku chránil. Rozzuřený pes si ho na poslední chvíli všiml a místo, aby se zakousl do Denisy, pustil se do Montyho. Bylo jasné, že maličký pes nemá možnost v tomto souboji vyhrát, ale jeho panička díky němu získala potřebný čas pro útěk. Pokusila se sice ještě svého milovaného psa stafordovi vytrhnout, ale ten ho odmítl pustit.
Denisin křik přilákal několik lidí, nikdo však už nic nezmohl. Když po dlouhých minutách staford Montyho pustil, popadla ho Denisa a nesla ho domů. Z posledních sil se k ní zvedl, aby se přesvědčil, že je v pořádku. Krátce nato ztratil vědomí. Monty zemřel cestou do veterinární ordinace.
Kvůli bezpečnostní situaci ve světě jsou stále častější a aktuálnější příběhy psích hrdinů ze zemí válečných konfliktů. Nedocenitelnou práci odvádějí čtyřnozí armádní pomocníci například v Afghánistánu. Právě v této zemi se vyznamenal jeden z českých psů, který dokonce dostal ocenění od ministra obrany. Utrpěl totiž vážná zranění při raketovém útoku. (Článek o Athosovi s fotogaleríí a videem najdete zde.)
Čtyřletý německý ovčák Athos utrpěl poranění po výbuchu rakety odpálené afghánským povstalcem na spojeneckou základnu v provincii Lógar.
Pomoc psů využívají armády mnoha zemí na světě. V době moderního způsobu války, pro který jsou typické údery ze zálohy a teroristické útoky, je úloha psích vojáků důležitější než kdy jindy. „Zrovna v Afghánistánu si momentálně spojenci v čele s USA nedokážou svou práci bez psů vůbec představit. Prakticky neexistuje lepší detekční prostředek na výbušné systémy, než je pes,“ vysvětluje šéfredaktor časopisu Psí kusy Dušan Stuchlík, který stojí za projektem Statečné psí srdce.
Bohužel, teroristé jsou si toho velmi dobře vědomi. A tak se psi a psovodi stávají cíleným terčem jejich útoků. „V případě, že je nějaký pes zraněn, tak je s ním nakládáno stejně jako s člověkem. Letí pro něj helikoptéra a na jeho záchranu je připravený celý tým,“ líčí Stuchlík. Pokud americký psí voják nepřežije, je mu vystrojen pohřeb srovnatelný se smutečním obřadem pro vojáka-člověka. Američané zkrátka své psy ve válce vnímají jako spolubojovníky a podle toho s nimi také jednají.
Německý ovčák Athos v Afghánistánu se po zranění dostal do péče amerických lékařů.
„Neváhají vynakládat prostředky na jejich uzdravení, ačkoli je jasné, že pes už nebude schopen služby,“ dodává Stuchlík. Ostatně velmi podobná je za mořem situace v policejních sborech, jejichž plnohodnotnou součástí psí strážci zákona jsou.
