Hranice mezi západními a východními nářečími strnadů je poměrně ostrá a prochází Českem oblastí západních a jižních Čech.
"V několika případech se podařilo nalézt ptačí polygloty, kteří ovládají dvě různá nářečí," popsal výjimku ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Mapu nářečí s ukázkami zpěvu ornitologové zveřejnili na svém webu.
Zpěv se mění podle nářečí
Ornitologové vyzvali veřejnost ke spolupráci na mapování strnadího zpěvu na jaře, druh vybrali do propagační kampaně Pták roku 2011. "Účast v projektu občanské vědy výrazně předčila naše očekávání," uvedl Vermouzek. Přes 900 nahrávek se podle něho sešlo ze všech koutů země. Díky tomu mohli ornitologové zkoumat strnadí zpěv v takovém rozsahu, jak by žádný vědec bez spolupráce s veřejností nedokázal.
Nářečí začínající písmenem B jsou východní, písmeno X znamená západní dialekt.
Strnadi jsou známí žlutým zabarvením a celkem jednoduchým zpěvem. Liší se koncem typického nápěvu, část samců jde na konci s melodií nahoru, část dolů. Samice si přitom podle zpěvu vybírají místní partnery. Zpěv má mnoho variant, které jsou analogické s lidskými nářečími. Mladí strnadí samečkové se je učí od svých sousedů.
Grafické znázornění jednoho ze západních dialektů
Grafické znázornění jednoho z východních dialektů
Strnad obecný je velký jako vrabec, samci se poznají podle citronově zbarvené hlavy a žluté spodní části těla. Na jaře a v létě na sebe samci upozorňují opakovaným jednoduchým zpěvem, který Češi přepisují jako "Kéž by si, sedláčku, chcíp" nebo "Jak to sluníčko pěkně svítí".
Zpěv se skládá ze dvou částí
Typická strofa zpěvu se skládá ze dvou částí – počáteční a závěrečné fáze.
Zatímco začátek je vrozený a obsahuje několik shodných, za sebou se opakujících slabik, odlišnou závěrečnou část se mladí samci učí od jiných strnadů v prvním roce života. Tak vznikají strnadí nářečí vyznačující se stoupavou nebo klesavou melodií na konci strofy.
Samice se při výběru samečka řídí touto částí zpěvu a upřednostňují samce s místním dialektem. V Evropě tak vzniká mozaika strnadích nářečí, jejíž českou část ornitologové zmonitorovali.
Západní typ nářečí se podle výzkumu zcela ojediněle objevil i u Jihlavy, tam však patřil "smíšenému" zpěvákovi, který současně ovládal jak západní, tak východní typ nářečí. Takovéto zpěváky se podařilo objevit i další čtyři. Dva z nich (u Příbrami a Českých Budějovic) zpívali stejně jako ten u Jihlavy jak východní, tak západní typ. Další dva (v Olomouci a u Třince) pak ovládali také dva typy dialektů, ale oba patřily do východní skupiny nářečí.
Celkem běžný druh začal mizet z krajiny před třiceti lety a tento trend pokračuje. V současnosti lze strnady obecné potkat v otevřené krajině.
V období mezi lety 2001 až 2003 jich hnízdilo na území Česka 1,8 až 3,6 milionu párů, což druh řadí mezi nejhojnější. Výsledky jednotného sčítání ale ukazují v letech 1982 až 2009 pokles početnosti zhruba o pětinu.
