Studie je společným výsledkem projektů Evy Landové, Markéty Janovcové a Petry Polákové a jde o jedno z témat, které je na Karlově univerzitě zkoumáno dlouhodobě. Výsledky, jak je pro popularizační web PřF UK shrnula Iveta Štolhoferová, jsou opravdu zajímavé (kompletní studie zde).
V České republice žije pouze pět druhů hadů, z toho patří čtyři k neškodným užovkám. Jediným jedovatým druhem České republiky je zmije obecná (Vipera berus), jejíž jed však pro zdravého dospělého člověka není nebezpečný. Naopak v Ázerbájdžánu žije celkem 32 druhů evropských hadů včetně těch vůbec nejnebezpečnějších.
A tak zatímco v Česku za poslední čtvrtstoletí nebylo zaznamenáno žádné úmrtí v důsledku uštknutí, v Ázerbájdžánu byla jen v roce 2016 zmije levantská (Macrovipera lebetina) zodpovědná za více než sto vážných uštknutí, z nichž jedno bylo smrtelné. Dalo by se tak předpokládat, že strach z hadů i celkový postoj k nim se bude v obou zemích značně lišit.
Úkolem respondentů bylo seřadit 36 kartiček s fotografiemi hadů podle míry strachu, který v nich zobrazený had vzbuzoval. Je zajímavé, že hodnocení Čechů i Ázerbájdžánců byla značně podobná. Přitom v Česku žije méně hadů, člověk na ně může narazit méně často a představují menší nebezpečí.
Výzkumu na PřF UK se lze zúčastnit a otestovat sePřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy se ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví dlouhodobě věnuje výzkumu vnímání zvířat člověkem. Na stránkách www.krasazvirat.cz se lze aktivně účastnit studií, které se věnují estetické kráse živých tvorů i strachu či znechucení, které mohou některá zvířata v člověku vyvolávat. Sadu dotazníků a obrázkových metod, které rozkryjí vaše emoce a vztah ke zvířatům, vytvořil tým zoologů a psychologů. Po vyhodnocení studie se od vědců dozvíte výsledky. |
Prezentované druhy se podle míry strachu, který v člověku vyvolají, poměrně hezky rozdělily do dvou výrazných skupin na základě tvaru těla: typ zmije a typ užovka. Typ zmije je charakteristický kratším, silnějším tělem, trojúhelníkovitou širokou hlavou, velkýma očima a spíš tmavým zbarvením. Typ užovka naopak zastupují dlouzí a tencí hadi s oblou hlavou. Mezi typ užovka však byla řazena i kobra egyptská (Naja haje), která, pokud není ve své typické výstražné pozici, působí jako vcelku nenápadný had. Jako nejméně nebezpečný byl hodnocen slepák nažloutlý (Xerotyphlops vermicularis), drobný, růžový had vzhledem připomínající slepýše nebo vzdáleně i žížalu.
Subjektivní hodnocení versus skutečná hadí hrozba?
Jak toto hodnocení odpovídalo skutečné nebezpečnosti hadů? Poměrně přesné se ukázalo u zmijí, které skutečně patří mezi nebezpečné hady. Tyto druhy byly hodnoceny jako nebezpečné, a to dokonce i ty, které lidé v dané oblasti nikdy nemohli potkat. Zdá se tedy, že nebezpečnost zmijí lidé dokážou odhadnout snáze než nebezpečnost hadů z jiných skupin. Proč?
Zmije obecná (Vipera berus)
Důvodem může být velmi dlouhá společná evoluce předků člověka a zmijovitých hadů. Naši afričtí předci se během lovu a sběru museli s těmito hady poměrně často setkávat a tato setkání zřejmě nezřídka končila smrtí jedné ze zúčastněných stran. Možná se tak během evoluce vytvořil v mysli člověka jakýsi vrozený předobraz (prototyp) nebezpečné zmije, který nám ji pomáhá rozpoznat, i když jsme takového hada nikdy doopravdy neviděli.
Ostatně vyhrocený vztah mezi lidmi a hady můžeme vidět i dnes. V jihovýchodní Austrálii, kde je většina hadů smrtelně jedovatá, lidé zabijí každého třetího hada, na kterého narazí. Také čtvrtina mužů filipínského domorodého kmene Agta Negritos zažila a přežila útok velkého hada škrtiče.
Na druhou stranu jinde jsou hadi považováni za posvátné, jsou součástí tradiční medicíny, nebo platí za kulinářskou delikatesu. Tak či tak, had byl, je a nejspíš stále bude pro člověka jedním z nejvýznamnějších živočichů.
