Pokud byl divák primáckého Superšéfa v předchozích dvou dílech na pochybách, zda cenné rady Zdeňka Pohlreicha a celého produkčního týmu pořadu opravdu dopadly v Mostě a Chrudimi na úrodnou půdu, ve Svitavách to je jiná káva. Tady opravdu dobře vaří. Jenže se tu také daří kuchařskému egu.
Zdeněk Pohlreich to popsal jednoduše: „Ve Svitavách, v restauraci U Filipa bylo největší výzvou změnit myšlení majitele z idealistického a egoistického na komerční.“ Filip i jeho kuchařský kolega se totiž rozhodli vařit to, co by se líbilo jim. Inspiraci čerpali třeba v kuchyni Radka Kašpárka, jenže zrovna ve Svitavách hosté neocení filet ze pstruha s kapkou gelu na talíři za tři stovky.
A když Filipa nepostavil na zem ani fakt, že i přes dobře připravené jídlo má pořád prázdno a chod restaurace mu dotuje manželka měsíc co měsíc zhruba třiceti tisíci z vlastní kapsy, aby měl na výplaty, rozhodl se mu Zdeněk Pohlreich otočit jeho svět naruby za jeden jediný den. Na ten jen tak nezapomene. Svému podtitulu 24 hodin do pekla a zpět Superšéf nezůstal nic dlužen. A předělal Filipovi nejen koncept, ale i vzhled podniku.
Převlečený za důchodkyni paní Naďu se Zdeněk Pohlreich tentokrát vydal se svou pomyslnou rodinou a vnoučaty do Svitav na oběd. A aby od sebe odvedl v poloprázdném podniku pozornost, vyrazil tamtéž i kreativní producent pořadu Ivan Vodochodský. O přítomnosti „šéfa“ tak skutečně neměl ponětí nikdo z podniku.
Zdeněk Pohreich svitavskou restauraci navštívil jako paní Naďa s rodinou, záda mu kryl kreativní producent Ivan Vodochodský, který od něj odvedl pozornost. Vzápětí šéf konfrontoval majitele i personál s chybami podniku a nabídl jim bleskovou proměnu, při které si sáhli na dno.
A najednou byli konfrontováni s tím, jak ve skutečnosti působí na hosty. A co je s největší pravděpodobně čeká, když nezmění přístup v hospodaření, k vaření i hostům. Štáb si dopředu v naprostém utajení zjistil o Filipově provozovně veškeré informace, proto je proměna jeho podniku po všech stránkách za 24 hodin vůbec možná.
V pojízdné kuchyni šéf předvedl Filipovi a jeho týmu nový koncept a naučil je jinému přístupu.
Za hlavní chybu restaurace Zdeněk Pohlreich považoval, že je jídelníček sestavený i popsaný rádoby módním jazykem, kdy nevíte, co dostanete na talíř. „Ani moje půjčená rodina nevěděla, co bude jíst. A to je velká chyba. Hospoda nemá ohromit. Má nasytit, vonět a lahodit. Navíc na jídlo jsme čekali tak dlouho, že se venku začalo měnit světlo,“ konstatoval po natáčení.
Natáčení ve Svitavách muselo být pro šéfa radost. Když učil mladé nadšené kuchaře v pojízdné kuchyni jinému přístupu, doslova mu očima viseli na rtech i na rukou a hltali každou informaci. K restartu nefunkčního konceptu tak mohlo dojít opravdu rychle a bez zbytečných prostojů. Teď už bude jen na Filipovi, zda jeho podnik přežije. Munice dostal od Superšéfa požehnaně.
