Po pravdě chtěl bych ale vidět rodiny, které se tím kdysi živily. To by musely mít více hektarové sady a u baráku celou velkou halu se sušárnami.

Podle mně je ten titulek zavádějící napsaný člověkem, který o tom moc vědomostí nemá. Sušené ovoce jako zboží tehdy totiž nemělo valnou cenu, protože ovoce se sušilo prakticky ve všech rodinách. Aby se tím rodina uživila, musela by za ten měsíc zvládnout nasušit tuny suchého ovoce.

Bylo povinností či věci prestiže každé rodiny mít nasušeno na podzim aspoň nějaké kilo ovoce. Sušené ovoce se pak používalo přes zimu až do jara na pečení koláčů, třeba těch velkých slavnostních, kterým dali Pražáci název frgále. přpadně se používalo v rodině na běžné koláče nebo i na jiná jídla.

Podle toho, jak moc se přes zimu používala jídla ze sušeného ovoce, tolik se na podzim sušilo.

U nás kdysi sušila ovoce ještě babička, a ta to sušila v obyčejné troubě zabudované ve sporáku , kde topila dřevem a uhlím. Na to byla síta, rozměru nějak 30x50 centimetrů a trouba byla uzpůsobena tak, že se dala těmi síty vyplnit tak co 3 - 4 centimetry nad sebou.

Ve sporáku stejně tehdy topila babička nostop v zimě v létě, protože na něm vařila.

Ovoce na síti se jako první upravilo vyšší teplotou, třeba těmi 80 st C, aby se sušení urychlilo a ovoce neplesnivělo a potom se dosušovalo už mírnější teplotou. V té troubě se ovoce muselo vždy po nějaké hodině přehazovat, protože trouba musela být otevřená, aby sušící se ovoce mělo vzduch, takže ovoce u dvířek mělo teplotu nízkou a sušilo se velmi pomalu, zatímco uvnitř trouby se připékalo.

Vždycky na podzim to tam vonělo v kuchyni....někdy i smrdělo spáleninou...

A když byla nějaká společná oslava, ples s koláči, masopust, atd, tak se vždycky po rodinách vybíralo po hrnečcích sušené ovoce, to se pak dalo dohromady a napekly se koláče....