Země původu
Švýcarsko
Zařazení
FCI sk. II. - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Standard č. 61
Historie
V průsmyku Velkého Sv. Bernarda ve výši 2469 m nad mořem založili mniši v 11. století hospic určený jako útočiště pro cestující a poutníky. V tomto hospicu se od poloviny 17. století chovali na hlídání a na ochranu velcí horští psi. Existence těchto psů je doložena obrazově od roku 1695 a písemně od roku 1707. Tito psi se brzy začali používat jako průvodci a zvláště jako záchranářští psi pro cestující zbloudilé v mlze a ve sněhu. Kroniky publikované v řadě jazyků hovoří o četných lidských životech, které tito psi vyrvali jisté smrti, a ústní zprávy vojáků, kteří v roce 1800 překročili tento průsmyk s Napoleonem, zvýšily v 19. století popularitu bernardýnů. V té době se jim říkalo „pes Barry“, po celé Evropě. Legendární Barry se stal pravzorem psa – záchranáře.
Povaha a chování
Povaha přátelská; temperament klidný až živý; ostražitý
Vzhled
Existují dvě variety svatobernardského psa:
- krátkosrstá varieta (s patrovou srstí) a
- dlouhosrstá varieta
Obě variety jsou pozoruhodné velikosti a celkového vzhledu; mají harmonické, silné, houževnaté a svalnaté tělo s impozantní hlavou a pozorným výrazem.
Průměrný věk
11 let
Péče
Bernardýn je mohutné a těžké plemeno a tomu musí odpovídat požadovaná péče. Stejně jako u dalších velkých plemen musíte věnovat velkou pozornost výživě zvláště v období růstu. Velikosti bernardýna odpovídá množství krmiva, které mu je třeba poskytovat v dospělosti. Bernardýn stejně jako jiná plemena vyžaduje dostatek pohybu. Ten ale musí odpovídat jeho možnostem. Určitě to není plemeno, které by mělo běhat podle kola. Srst krátko i dlouhosrstých bernardýnů vyžaduje občasné česání a kartáčování a častější péči v období línání.
