Lenka Požárová pořádá své kuchařské dýchánky nepravidelně a pokaždé na jiné téma. Tentokrát to byly knedlíčky, nočky, koule a kuličky.
Když jsem dorazila na Zbraslav, u domu už netrpělivě postávala další kurzistka. Překvapilo mě, že se s Lenkou znaly, vesele si povídaly a já jen tajně doufala, že po celou dobu kurzu nebudou řešit rodinné trable a společné známé, abych si nepřipadala jako páté kolo u vozu.
Ve chvíli, kdy se ale debata zvrhla k oblíbeným gurmetským obchůdkům, tyrolským špekům, novým druhům sušenek a nejpoctivějším řezníkům, pochopila jsem, co je na kurzu to nejlepší. Příjemný pokec o jídle s lidmi, kteří ho mají rádi jako vy.
K debatě se připojila i třetí, poslední účastnice dýchánku a po popíjení čerstvě vymačkané mrkvové šťávy a vzájemném seznámení jsme se přesunuly do kuchyně. Přiznávám, čekala jsem ji větší. Takto vypadá kuchyň v každém jiném dvoupokojovém bytě.
Začaly jsme hrnkovými knedlíky se sušenými meruňkami a tymiánem. Právě netradiční spojení chutí je to, co charakterizuje Lenku Požárovou a její kuchařky. Doma bych si na její neotřelé kombinace netroufla, ale když je ochutnáte, zjistíte, že to vlastně funguje.
Trochu nepříjemná sonda do autorčina soukromí
U pracovní linky jsme se postupně střídaly. Zatímco jedna krájela housky, další vymazávala máslem hrnečky. Pokyny udělovala Lenka (potykaly jsme si, aby to šlo snáz), případně jsme se samy chopily pracovního náčiní. A to může být jedna z věcí, která může mnohým dělat problém. Pokud chcete jakýkoliv hrneček, mističku nebo vidličku, tak vlastně saháte do soukromí cizího člověka. Je to jako když přijdete poprvé na návštěvu k sousedům a chcete si osladit čaj. Taky si nezačnete otvírat skříňky a hledat, kde mají ukrytou cukřenku, i když dostanete pokyn, abyste se chovali jako doma.
Osobně bych nedokázala vést podobný kurz ve své kuchyni. Je to ale otázka názoru.
Navíc mě překvapilo, že při příchodu byl v bytě i manžel autorky. Váhala jsem – představovat se mu, nebo ne? Bude tu s námi celou dobu, nebo odejde? Po pár minutách se ale zvednul a odešel. Kam jinam, než na degustaci vín. Gurmetská rodina se nezapře.
Autorka se podělí o osobní zkušenost
Energií nabitá Lenka zkoušela kurzy pořádat i v profi kuchyních, ale neosvědčilo se jí to. "Tady můžu ukázat všechny své nejnovější vychytávky a zajímavé ingredience." A tak jsme viděly, jaké si pořídila zajímavé strouhátko, netradiční mísy koupené na jedné z kulinářských výprav, ochutnaly jsme z její hroudy parmazánu nebo si "osahaly" její nový robot. Zaujatě nám líčila, jaké kořenky chce nebo jaký má problém s presovačem.
A při všem tom vyprávění, ochutnávání a zkoušení jsme samozřejmě vařily. Na programu byly ještě tyrolské špenátové koule (můj favorit), dýňovo-bramborové gnocchi s křupavou šalvějí, ricottovo-rajčatové knedlíčky v pikantním paprikovém krému. A jako sladká tečka na závěr polentovo-pomerančové kuličky s marcipánem obalené v oříšcích. Je prima, že právě malý počet účastníků vám umožní se na všechno zeptat. Autorka vypráví, jak recept vznikl, svěří se s neúspěchy při jeho zkoušení a prodiskutuje s vámi možné obměny.
Malá skupinka má ale jednu nevýhodu – pokud na dýchánek přijdou lidé, s nimiž si nesednete, nemáte možnost utéct k další trojici, která vaří u sousedního sporáku, jak to bývá u jiných kurzů vaření.
Při lekcích jsem zvyklá mít skleničku vína, ta mi trochu chyběla. Zapálená kuchařka, jak si Lenka Požárová říká, avizovala, že nám při kurzu namíchá koktejly, pod čímž jsem si představila něco trochu jiného než vymačkanou šťávu z mrkve a jablek.
Recepty jsou jednoduché, takže to rozhodně nebylo tak, že bychom celé téměř čtyři hodiny kmitaly u pracovní desky.
Pokud jste konzervativní a máte rádi klasická jídla a tradiční chutě, nebude to pro vás.
Jestliže rádi testujete novinky, jste otevření a rychle si zvykáte v cizím prostředí, diskutujete o dobrém (i špatném) jídle a nebojíte se, kurz za necelé tři tisíce určitě vyzkoušejte.
Pro a protiNevýhody
Výhody
|