Dočetl jsem odpověď první otázky a dál už ne. I v článku o jídle se kope do prezidenta. Ubohost

Malinko mi vadí,že je napsáno,že jsme 40 roků vařili ze špatných potravin.Teď je vše zdravé,že nevíme,kdy nás to porazí!Mléko,tvaroh,jogurty,maso,uzeniny atd.

Neměli jsme možná tolik surovin na výběr, ale ty které byly dostupné, nebyly geneticky upravené, byly z našeho českého zemědělství a nebyla to z 50% éčka.

Pěkně ho ti amíci vošlehli

Ta mnozstvi jsou v klidu. Jedu podle Vasich kucharek ale s mnozstvim si hlavu nedelam. Stredne velka cibule nebo lzice masla - je mi to jedno, delam to od oka a stejne to v 99% pripadu "vyjde". Krasa je v jednoduchosti a dodrzeni postupu a skladby surovin. Pak je vysledek zaruceny.

varit jsem se naucil, kdyz mama a teta rozhodly, ze my kluci musime do kurzu vareni a prihlasily nas do Narodaku k pani Urbanove. Oba dohromady, snad abychom se nebali a neutekli odtamtud.

Predtim uz ale nase babicka pridrzovala vnoucata k vareni - livance, omelety, bramboraky, sugo al pomodoro, rizky...vanocni cukrovi!

Umeni varit se mi moc vyplatilo kdyz jsem se usadil v Australii, protoze jsem se umel postarat sam o sebe a nemusel navstevovat zadne rodiny s vdavekchtivymi slecnami jen proto, abych si pochutnal na domaci kuchyni. Uvaril jsem si sam.

Manzelka (neni Ceska) varit umi, ale na ceska a vubec evropska jidla jsem doma sefem ja.

Varim stylem - otevru lednici, spiz a mrazak, z obsahu dostanu inspiraci a dam se do dila.

Pokud se potrebuji podivat na urcity recept, delam to jen pro seznam prisad, jejich mnozstvi si urcim sam. Peceni je ale neco jineho, tam je pomer prisad dulezity zachovavat.

Mám jeho kuchařky rád a ačkoli dávám normálně přednost papírovým verzím, tak jeho Poklady české kuchyně a Klenoty evropské kuchyně jsem si pořídil interaktivní. Jsou tam hezké videonávody a je tam možnost si dopisovat poznámky.

To je teď strašná móda, hlavně asijská kuchyně. Přitom ta česko-rakouská kuchyně je skvělá, pestrá, chutná. A když se to dobře udělá a zvolí vhodně druh a velikost příloh tak nemusí být ani nezdravá a těžká.

Pan Vaněk trochu dost mlží. S výjimkou 4 pokrmů : cmunda, kyselo, dršťková polévka a šlejšky českâ kuchyně neexistuje. Na rozdíl od kuchyně slovenské, například. Za původní česká nesprávně vydáváme jídla původně rakouská, například Rindbraten mít Rahmsoße, Schweinsbraten mít Kraut und Knödel, Schweinshaxe, Obstknödel, atd. A to pan Vaněk samozřejmě dobře ví.

ale samozřejmě že existuje, těch jídel je daleko víc, a to že by koleno bylo pouze rakouské, přece nemůžete myslet vážně, to si myslíte, že jako všude jinde se koleno vyhodilo nebo co ? Zpracovávalo se všude stejně ...Že bramborové noky jsou vynález rakušáků a němců ? A opravte si v těch jídlech ty chyby, když už chcete tvrdit, že jsou ryze rakouské ..

Najde se na českých serverech jeden jediný článek, rozhovor, text, do kterého by se nezatahovali prezidentští kandidáti? Nudné, trapné, otravně rádoby podprahové. Čekám, kdy ten či onen bude zmiňován v souvislosti s předpovědí počasí.

kuřecí steak s broskví

Ještě drsnější je to na krkovici....

I když takové umělecké vzdělání nemám, docela rád si něco dobrého uvařím, moje to nikdy neuměla. Nemusí to vždy být velké menu, ale jsou i drobné požitky české tradiční kuchyně.

Třeba dnes chléb s husím sádlem a husími játýrky, to sádlo jsem z husy vybral na drobno nařezal, vyškvařil, hezky pomalu a pak do něj dal na 15 minut ta játra.

Ale třeba i cmunda, do té dávám ovesné vločky aby křupala, a muší se opékat na vepřovém sádle, to si vyškvařím pro jistotu také sám.

Nedávno jsem si namočil kroupy, hrách a vše druhý den do měkka podusil. Polité sádlem s opečenou cibulkou je to delikatesa.

Čočka, hrách, fazolky, kroupy, to býval základ zimní kuchyně, k tomu nezbytně patří i domácí kvašené zelí. Maso k tomu ani vždy být nemusí, nanejvýš nožička z párku, lžíce sádla s opečenou cibulí stačí.

V Čechách a na Moravě byly v zimě také často husté, horké polévky, třeba zelňačka, kyselo, dršťková, čočková, kulajda, chlebová, fazolová, zkrátka sortiment dost velký ve srovnání se západem. A nikdy se mi ty polévky nepřejedly.

K tomu panu prezidentovi- jako zlého si ho nemohu představit, myslím, že my dva jsme z podobného dřeva. Ovšem, umí říct, co si myslí, netají to, někdy také řekne, co se i mně nelíbí, ale hlavně že to řekne.

Tichošlápka s klotovými rukávy a bačkorami, který půl hodiny předtím, než větu vypotí, analyzuje, zda mu to něco přinese, nebo ne, bych nerad. To byl Klaus.

Jeho o číslo větší vydání se opět nabízí.