Vícebarevný pudl není žádným novým módním výstřelkem, jak by se mohlo zdát. Takto zbarvení pudlové se totiž běžně vyskytovali již v minulých dobách, jak dokládají mnohé kresby, malby či psané záznamy z 18. a 19. století. Ještě krátce před rokem 1900 byli vícebarevní pudlové velmi rozšíření a mnohé publikace je používaly jako vzor krásného jedince plemene pudl.
Začátkem 20. století se však stali vícebarevní pudlové nemoderní a mnoho chovatelů začalo preferovat jednobarevné. Ve Velké Británii a Francii vyloučili vícebarevné pudly z chovu a označili je jako nestandardní. Tento standard poté následovali i v USA.
I přes nepřízeň většiny chovatelů se však objevilo několik nadšenců, jež si přáli tyto pudly zachovat. V dnešní době popularita vícebarevných pudlů roste a získávají si stále více příznivců.
Harlekýn, černý s pálením, nebo hnědobílý?
Pudl, jehož srst je pravidelně udržována, je vskutku krásný pes s impozantním vzhledem. Vyskytuje se ve čtyřech velikostních rázech – trpasličí, malý, střední a velký. V současné době povoluje standard pouze dvě barevné varianty – harlekýn, což je bílá s černými skvrnami (60 % bílé, 40 % černé), a černá s pálením (80 % černé, 20 % pálení).
| Původ plemene: | Francie |
|---|---|
| Účel plemene: | Společenský pes |
| Další názvy: | Parti Poodle |
| Uznání: | Neuznaný FCI |
| Velikost: | Velký – nad 45 cm až do 60 cm, střední – nad 35 až do 45 cm, trpasličí - nad 28 do 35 cm, toy – od 24 do 28 cm |
| Průměrný věk: | 12 – 15 i více let |
| Pořizovací cena: | Průměrně 15 až 20 tisíc, může se vyšplhat až na 50 tisíc korun. |
Pudl se však může narodit v podstatě v jakémkoliv zbarvení. Existují i žíhaní pudli, sobolí, hnědí s pálením, hnědobílí a další. Tyto barvy však FCI standard nepovoluje. Nejvíce se chovu vícebarevných pudlů věnují chovatelé v USA, kde je u tohoto plemene povoleno jakékoliv zbarvení. Jediná barva, která je zde nepřípustná, je merle (toto zbarvení srsti je charakteristické přítomností skvrn zředěné základní barvy v kombinaci s oblastmi plné pigmentace). V České republice jsou však tyto barvy nepřípustné.
Ve světě pudlů je všeobecně známo, že Francie jakožto země původu tohoto plemene vícebarevné pudly naprosto neuznává a dalo by se říci, že je snad většina francouzských chovatelů nesnáší. Podle jejich názoru vícebarevný pudl není pudl.
Je však důležité si všimnout, že jsou známy případy, kdy se čistokrevným jednobarevným pudlům narodili vícebarevní. Navíc DNA testy u vícebarevných pudlů prokázaly, že jde o pravé pudly.
Jednou pudl, navždy pudl
Mezi zkušené a vášnivé chovatele pudlů se řadí i Jitka Vlasáková, která je zároveň i poradkyní chovu. Psi ji provázejí celý život, k pudlům však přišla jako „slepý k houslím“.
„K pudlům jsem se dostala náhodou v roce 2002. Už bych opravdu za jiné plemeno neměnila. Moje chovatelská stanice existuje od roku 2005. Pudl mě nadchnul svojí povahou, inteligencí, ale hlavně svou schopností poslouchat řeč, nejen povely,“ říká Vlasáková.
Pudl vícebarevný se povahově nijak neliší od toho klasického jednobarevného. „Pudl je pudl. Vícebarevný, nebo jednobarevný,“ doplňuje chovatelka. Jsou to vynikající společníci a kamarádi s věrnou a přívětivou povahou.
ZajímavostPrvní vícebarevné pudly přivezla do Československa paní Ivanka Buková v roce 1989 a 1990 z Německa. V roce 1991 odchovala první vrh u nás (CHS Buky CZ). Jednalo se o trpasličí pudly v barvě černá s pálením. |
Vynikají inteligencí a stále dobrou náladou. Roznášejí kolem sebe optimismus a radost. Svého pána a jeho rodinu si hýčkají a naprosto milují. Pudl se hodí jak pro městský život, tak i na vesnici. Je zkrátka univerzální.
Pudlíci byli původně využíváni k lovu. V současnosti se však z pudla stal převážně společenský a sportovní pes. Vzhledem ke své chytrosti a aktivitě se hodí pro mnohé psí sporty.
V dnešní době uvidíte pudly na cvičišti, běhají agility, umí obrany, dogdancing i nosework (stopování). Pudl prostě plní přání majitele. Je důležité mít na paměti, že je důležitá správná socializace a výchova, což platí obecně pro všechna plemena.
Nemocím se v chovu daří předcházet
U pudla je možný výskyt onemocnění, jako jsou dysplazie kyčelních či loketních kloubů, luxace čéšky či degenerace oční sítnice. Chovní jedinci však musí podstoupit řadu vyšetření a do chovu jsou vpuštěni pouze zdraví psi. V současné době se dá díky genetickým testům mnoha nemocím předejít.
Péče o srst pudla vícebarevného může být někdy náročnější. Důvodem často bývá například různá kvalita srsti černé a bílé u harlekýnů. „Jelikož toto plemeno patří do skupiny neuznaných plemen, v mnoha liniích není kvalita srsti ustálená jako u jednobarevných pudlů. Pravidelná péče, kvalitní krmení a kosmetika jsou proto důležité,“ radí chovatelka. U pudla existuje mnoho střihů srsti a je jen na majiteli, který mu bude vyhovovat (viz galerie).
