VIDEO: Lachtani udělají za úplatek cokoliv, salto vzad i holubičku

  • 2
Cvičení s lachtany, tolik oblíbené návštěvníky pražské zoo, není cirkusovým představením. Je to zdravá terapie, která nahrazuje hru s kamínky a chaluhami v přirozeném prostředí. Lachtany hraní nesmírně baví. A to, že jeho cvičení přiláká i diváky, je jen příjemný bonus.

Když by se lachtanovi nechtělo cvičit a trénovat, nebude jednoduše dělat nic a nemá smysl ho nějak nutit. "Jediné, co na lachtany platí, je pozitivní motivace v podobě lákavých ryb, které dostávají za odměnu. Hlavní ale je, že trénink formou hry je vyloženě baví, hravost je pro ně přirozená," vysvětluje chovatelka Helena Rosypalová, která se o lachtany v pražské zoo stará už patnáct let.

Vodní eldorádo speciálně pro lachtany

Velkorysé moderní "lachtanárium" vyrostlo ve spodní části pražské zoo loni v květnu. Tehdy se do něj také vrátili všichni pražští lachtani. Po dobu jeho výstavby, tedy zhruba na 15 měsíců, byli rozděleni na dvě skupinky. Jedna část se přestěhovala do provizorního zázemí, druhá do zoo v Ústí nad Labem. Přestavba byla nutná, expozice lachtanů byla stejně jako pavilon tučňáků významně poškozena povodní v roce 2002.

Meloun, sameček lachtana jihoafrického z pražské ZOO. Lachtaní samička Abeba z pražské ZOO.

Už skoro rok je skupinka pražských lachtanů pohromadě a v novém. Tvoří ji tři samičky Julinka, Bára a Abeba a sameček Melounek. "Samec může být ve skupině vždy jenom jeden, což přináší problémy v případě, že se skupina rozroste o potomstvo. Pokud se narodí lachtaní kluk, musí odejít do světa a je problém mu najít vyhovující prostředí. Také proto, že lachtany jihoafrické chová málokterá zoo," vysvětluje Rosypalová. Sedmiletou Abebu tedy musejí před Melounem hlídat, i z toho důvodu, že mají společného otce. U zbývajících dvou samiček už "nebezpečí" zabřeznutí s největší pravděpodobností nehrozí. Báře i Julii je už 19 let.

Pavilon lachtanů v ZOO Praha

Lachtani jihoafričtí ve venkovní expozici pražské ZOO. Od loňského května lachtani jihoafričtí obývají v pražské zoo expozici navozující dojem drsného skalnatého pobřeží na jihu Afriky. Nově si užívají bazénu o ploše 370 m2, hlubokého 2,5 metru, se skluzavkou a kamennou lávkou nad hladinou. Podél jižní strany bazénu se táhne kamenný amfiteátr, za ním se schovává chovatelské zázemí. Venkovní odstavný bazén a tři menší bazénky mají lachtani i v zázemí, které lze libovolně rozdělovat posuvnými stěnami. Ani v případě nezbytné izolace některého zvířete tak lachtani neztrácejí vzájemný kontakt.

A jak vypadá lachtaní trénink?

Lachtani jsou nejblíže příbuzní s medvědy, inteligencí by se dali přirovnat ke psům. Ostatně také patří mezi šelmy, i když ploutvonohé. Lze tak snáze pochopit, jak je možné lachtany naučit tak úžasným kouskům, jaké předvádějí v našem videu. "Každý lachtan je přitom originál se specifickou povahou a schopnostmi, což se odráží i v umění učit se novým věcem. Některý je pomalejší, jiný rád skáče a podobně," popisuje exotická zvířata chovatelka.

Přirovnání ke psům ovšem kulhá na obě nohy, pokud by si člověk představoval, že jsou lachtani vděční za každé pohlazení. "Naopak, lachtani se nemazlí, nechají na sebe sahat jen v rámci cvičení, případně během veterinární prohlídky," uvádí Helena Rosypalová na pravou míru laické představy o roztomilých vodních plyšácích. A dodává: "Cvičí se s nimi i proto, aby bylo možné je každý den preventivně prohlédnout. Což je jednoduché, protože umějí na povel ukázat břicho, oči nebo zuby."

Julinka a Meloun, lachtani jihoafričtí z pražské ZOO.

Při nacvičování úplně nových věcí chovatelce pomáhá tzv. target, tedy jakási prodloužená ruka. Když například chce, aby se lachtan naučil holubičku, musí si každý jeho pohyb rozdělit do několika kroků. Začne tím, že se dotkne jeho zadních ploutví a pískne, aby lachtan pochopil, že to je část těla, na kterou se má soustředit. Pak target zvedne o pár centimetrů a znovu pískne, lachtan tedy opět zvedne zadní ploutev do výše targetu. Takové cvičení opakují několikrát za sebou.

Nutno dodat, že lachtani netrénují ani se neučí nové cviky zadarmo. Stejně jako musíte při tréninku motivovat psa, vyžaduje lachtan, aby každé písknutí doprovázel úplatek v podobě chutné rybky. Takto je třeba po částech nacvičit každou část výsledného pohybu, který se posléze spojí v jeden celek. Postupně se přitom upouští od používání targetu a přejde se na pouhé náznaky rukama.

Návštěvníci to znají z oblíbených cvičení lachtanů, která v zimním období předvádějí o sobotách a nedělích o půl druhé odpoledne. Jakmile vypukne letní sezona (tedy v červnu, v červenci a v srpnu), mohou se návštěvníci na cvičení lachtanů těšit i každý všední den kromě pátku.

Nejen návštěvníky, ale i své chovatele lachtani "dostávají". "Překvapují nás neustále," směje se Helena, jedna ze tří chovatelek, které lachtany denně pětkrát až šestkrát krmí a dvakrát denně s nimi trénují. "Například začnou dělat, že nějaký cvik z ničeho nic zapomněli. Přitom jim loni stačil desetidenní trénink, aby si před otevřením nového pavilonu na některé cviky vzpomněli po roční odmlce pořádného trénování. Anebo nás naopak překvapí pozitivně. Jako plachá Bára, která se dlouho tvářila, že ji skákání nezajímá, a pak se kupodivu naučila "back flip", tedy salto nad hladinou pozpátku," říká chovatelka, kterou veškerá práce s lachtany evidentně stále baví.