Zprvu to vypadá na klasiku: dva nadšenci, v tomto případě manželé, kteří nejsou z oboru, si vzali hospodu. Jak to dopadá, si přečtěte například v článku Jak prodělat dva miliony v hospodě na plzeňském sídlišti. Podle Pohlreicha to bývá jasný začátek konce.
Kdo se učit chce, z oboru být nemusí
Roman Vandas je absolvent gymnázia, který pracoval jako grafik, a jeho žena Jana vystudovala přírodovědeckou fakultu. Takže společné podnikání v pohostinství je pro oba dobrodružstvím v neznámých končinách. Bohužel se při poctivém úsilí nemohou ani po dvou letech dopracovat k tomu, aby jim restaurace vydělávala. Po šéfovi chtějí nemilosrdnou analýzu své situace.
Pohlreich vysvětluje, že dobrý kuchař z mražených polotovarů v sezoně nevaří. Pár kilometrů od restaurace totiž Pintovka může nakupovat v senzačním zahradnictví plném čerstvých bylinek a zeleniny.
Nejdřív si je šéf vychutná: kvůli tekoucímu friťáku, staré lednici i nepořádku v kuchyni, který dává na frak bezpodmínečně nutné hygieně. Vysvětlí také, že tykat si s personálem není úplně ideální, protože profesionální odstup se vyplatí.
Ale pak už je ochoten radit: jak se stát manažerem vlastního podniku, jak si uhlídat porce, aby kuchař nepřál víc hostům než vlastnímu podniku, jak a kde sehnat čerstvé suroviny, aby se všechno neservírovalo z mrazáku. "Nejrozšířenější české koření je strouhanka," utrousí suše v nedalekém zahradnictví, kde mají čerstvých bylin nepočítaně; jen se je musí kuchař naučit v kuchyni využít.
Šéfovy lekce jsou k nezaplacení. A chytrého stačí nakopnout
Pak už dostanou majitelé jeho analýzu doslova na stříbrném podnose (viz videoukázka). A tak názorně, že je to nastartuje s úctyhodným nasazením udělat všechno pro to, aby jim hospoda šlapala tak, jak má. Pořád se totiž ostýchají nechat si od hostů pořádně zaplatit, ačkoliv se snaží dát jim to nejlepší.
Pohlreich před majitelkou Pintovky názorně "na dílky" rozebere bagetu, kterou koupíte u benzinky nebo v trafice za 60 korun. Za stravenku této hodnoty by přitom každý rád dostal teplé jídlo.
Jeden "iniciativní blbec" v kuchyni vám může rozhodit celou hospodu. Ve výsledku je podstatný rozdíl, jestli dá každému z hostů na talíř 150 nebo 250 gramů masa.
Tak Pohlreich před paní majitelkou názorně "na dílky" rozebere bagetu od benzinky, která běžně stojí okolo 60 korun. Tedy přesně tolik, za kolik by rádi hosté v Pintovce dostali teplý oběd. Jeho příprava se ale s náklady na přípravu studené obložené bagety s několika plátky laciné šunky logicky nedá srovnat.
Navíc si i každá firma "živící se bagetami" dobře ohlídá, aby se jejich zaměstnanci nesnažili strávníkům přilepšit nějakým tím plátkem šunky nebo půlkou papriky navíc. To samé si musí ohlídat i každý majitel restaurace. Podobný dobrák v kuchyni totiž může, spolu s marží srovnatelnou se supermarketem, pro majitele podniku připravit smrtící koktejl. A jemu časem nezbude než zavřít.
V pořadu Ano, šéfe! vysílaném na Primě dnes večer se Pohlreich bude věnovat hlavně odpovědím na tyto otázky.
