Tomáš Pajůrek z Uherského Brodu prolézá pod drátěnými překážkami. Byl jedním z...

Tomáš Pajůrek z Uherského Brodu prolézá pod drátěnými překážkami. Byl jedním z devatenácti 12-15letých kluků, kteří v branném táboře v Žítkové právě zažili vojnu nanečisto. Může to znít pateticky, ale chtějí být připraveni, třeba i k obraně vlasti. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Kluci, kteří chtějí umět bojovat, dobrovolně podstupují vojnu

  • 139
„Chce někdo domů?“ ptá se instruktor při nástupu. „Klidně zavoláme taxi, a to vás odveze k mamince. Chce někdo? Ne? Děkuji.“ Devatenáct kluků právě v branném táboře v Žítkové zažilo zhruba desetidenní vojnu nanečisto. Může to znít pateticky, ale chtějí být připraveni, třeba i k obraně vlasti.

Tomáš Pajůrek z Uherského Brodu se plížil pod drátěnými překážkami. Kdyby vláda znovu zavedla brannou povinnost, Tomáše by tím nezaskočila. Na táboře v Žítkové v Bílých Karpatech, pořádaném místním Centrem branných aktivit (CBA o.s.) v areálu bývalých kasáren, je totiž vše téměř jako doopravdy.

Drsný tábor v Žítkové

Tedy až na zbraně. Ty střílejí jen plastové kuličky, ale jinak je branný výcvik dětí v kasárnách naprosto autentický. Tak také dvanácti až osmnáctileté „brance“ zaznamenal na černobílých fotografiích fotoreportér MF DNES Luděk Ovesný. Syrovost místa z nich čiší, můžete mít i pocit, že jsou to hodně staré fotografie, ale jsou skutečně pořízené zhruba před týdnem.  

Vojenský sestřih je v Žítkové povinný, všichni kluci si museli po příjezdu sem oholit hlavu. Když mezitím nováčci na chodbě dělali hluk, instruktor to okamžitě zarazil: „Klid! A každý deset kliků!“

Jednodenní „Prázdninové vojenské cvičení“ 20. 7. 2014

To si mohou v Žítkové dopřát rodiče s dětmi od 8 do 15 let. Stačí se přihlásit (více zde), přijde jim povolávací rozkaz a užijí si (rodič za stokorunu, dítě za 50 korun) jak nástup s rychlou vojenskou prohlídkou, tak rajony, střelbu ze vzduchovek a airsoftových zbraní, překážkovou dráhu, svezení se „ótéčkem“, oběd do ešusu, slaňování stěny, pohyb v zadýmeném prostoru s plynovou maskou a řadu dalších vojenských aktivit.

Prvním úkolem byl poté úklid kasáren. Instruktor není spokojen? Tak znovu! V kuchyni se zatím nad hromadou špinavého nádobí odehrávala scéna jak vystřižená z vojny, na jakou vzpomínají ještě někteří tátové a dědové těchto kluků. „Teď vám ukážu, jak tady funguje myčka,“ oznámí „zobákům“ instruktor. „Tady je někde myčka?“ naivně vyhrkne nováček, aby ho vzápětí zpražilo: „Ty jsi ta myčka!“

Jenže těmto klukům nic nevadí, branný výcvik si vybrali dobrovolně. Proto můžete na tomto táboře od dvanáctiletého chlapce slyšet větu jako z jiné epochy: „Chci být připraven. Třeba i k obraně naší země.“

,