Prostě každý kdo bude viděn v rezervaci se zbraní dostane "olověný" piercing mezi očička. Nediskutujeme, provádíme. Opuštěné vdovy sirotci jsou celkem u zadele, jiní uživí rodinu bez pytlačení, takže bez lítosti.

Kdysi v dětství jsem přečetla knihu, jejíž název - "Času je málo a voda stoupá" - použil autor článku v závěru. Díky úsilí pár nadšenců se tehdy podařilo zachránit tisíce zvířat ze zaplavených oblastí deštného pralesa po lidském zásahu - výstavbě přehrady. Měli ale jednu výhodu, jednalo se o jednorázovou akci.

Bohužel, ochrana přírody v blízkosti stále se rozrůstajících lidských sídel v Africe, ale i v jiných lokalitách, je dlouhodobá záležitost, kdy se střetává jednak s každodenním bojem místních obyvatel o zdroje potravy (ty se ale dají rozumným hospodařením docela dobře nahradit), ale také s lhostejností a hlavně s lidskou chamtivostí.

Idylické články a videa o pražských gorilách či Mojině rodině z Cabarcéna jsou moc fajn a vždycky se na ně těším. Ale články, jako ten dnešní, nás vracejí do reality a k tomu, proč vlastně projekty, jako Pomáháme gorilám či Toulavý autobus, vznikly. Je proto nutné pokusit se zachránit, co se dá (jako ti nadšenci před více než 40 lety v Jižní Americe) , abychom se tak za pár let nemuseli setkávat s gorilami jen v zoo.

A přitom by ty pytláky stačilo střílet na potkání.

Je to boj s větrnými mlýny a smutné,ale člověk se na to musí podívat i z jiné stránky a pak plno věcí pochopí.

Víte on to není boj s větrnými mlýny, jen to che po vyřčení "A" - gorily či cokoliv jiného vraždí a je třeba je chránit říci to "B"

Každý v oblasti ochrany přistižený se zbraní bude eliminován.

Takže ne cesta větrných mlýnů, školení vysvětlování, osvěty. jen eliminace rizika pro ohrožené druhy.