Do Itálie se vypravil společně s kamarády. Obecně se totiž ví, že Pád je pro sumcaře rájem a je zde daleko větší pravděpodobnost ulovit tak velkou trofejní rybu.
"Byli jsme tam v září. Místo nebylo právě ideální, byl tam kvůli odlivu dost silný proud," vypráví. "Po řece plavaly stromy a velké klády, takže to dost ztěžovalo rybolov," vysvětluje. Na sumce nastražili dvaceticentimetrového karasa umístěného na bójku pod hladinou a lovili si klidně ze břehu.
"Zabral přesně v deset večer. Jenže když jsme zjistili, že je to takové kusisko, zjistili jsme, že bez lodi se neobejdeme. A tahali jsme jako ďáblové. Jenže za těch dvacet minut, než jsme rybu zdolali, jsme s loďkou sjeli o pěkných pár set metrů níž po proudu," vzpomíná.
"Nechtěli jsme ho dlouho trápit, takže jsme ho přivázali na gumovém laně ke člunu a nechali odpočinout. Kdybychom po boji takovou rybu hned pustili, hrozilo by, že zahyne. Až ráno následovalo jen focení a měření, měl nakonec 223 centimetrů. Přesnou váhu proto nevím, ale předpokládám, že mohl mít kolem osmdesáti kilogramů. A mohlo by to odpovídat, protože moji kolegové jsou zkušení sumcaři, kteří mají za sebou podobné, anebo i větší úlovky a mají to takzvaně v oku," popisuje detaily rybář. Nakonec sumce vrátili do vody.
"Při tomto lovu jsem si znovu uvědomil, jak je důležitá spolupráce všech členů výpravy. Nebýt pomoci ostatních, nejsem si jistý, zda by se mi ho podařilo zdolat, ostatně lov velkého sumce bývá vždy týmová záležitost," dodává.
