Kdo se kolem roku 1800 procházel v centru Prahy, z výlohy obchodu lékárníka Václava Barky se na něho šklebila seschlá tvář mumifikované mrtvoly. Viditelně umístěná cedulka s nápisem lákala na prodej „mumiového prášku“, což byl skutečně prach z rozemleté mumie. O něm se věřilo, že je zdraví prospěšný a zároveň působí jako afrodiziakum. Seschlá tkáň se vždy odřízla, rozemlela na prášek a prodávala. Jenže lékárník zjistil, že než mít mrtvolu ve skladu, lepší je nebohého nebožtíka vystavit jako reklamu a prášek mlít postupně od nohou.
V Evropě se takto snědly tisíce mumií. Podivná móda dlouho nevydržela, lékárník přesto stačil mrtvole rozemlít kus nohou ke kolenům. Teprve pak mumie zamířila do muzea. Tak se zachovala jedna z nejstarších českých mumií zvaná Beznohý, která patří k lákadlům probíhající výstavy Mumie světa na pražském Výstavišti. Kromě českých mumií se návštěvníci dozvědí i to, jak se zachovaly takzvané „bahenní mumie“. Jedna z nich, nalezená v holandské bažině, je kompletně vystavena hned na počátku přibližně hodinového okruhu.