„Děláme workshopy pro děti ve věku od pěti do patnácti let. Ale skrz děti bychom chtěli podpořit i spolupráci s dospělými, aby společně mohli vytvářet něco nového,“ vysvětluje Vojtěch Kolařík, spoluautor projektu.
V praxi to funguje tak, že na stránkách Postavtesi.cz si najdete asi půlhodinové video na dané téma, kde společně s protagonisty pořadu stavíte třeba autíčko na gumičkový pohon, skutečnou soptící sopku nebo lodičku z kostek lega s funkčním pohonem.
Video neslouží jako konečný stavební návod, ale mělo by působit jako inspirace, jak postupovat a skloubit unifikované kostky s dalšími reálnými předměty, jaké každý najde kolem sebe v domácnosti. „Chceme v dětech podpořit kreativní myšlení a ukázat, že si podobné věci mohou vymýšlet i sami,“ říká Kolařík.
Aby se děti pochlubily svým výtvorem a sdílet ho s ostatními, mohou ho vyfotit a pomocí formuláře poslat. Pojmenují ho a sepíší krátký příběh ke svému bádání. Ti nejlepší mohou vyhrát stavebnici lego.
„Vlastně jsme to všechno začali dělat proto, že běžně pořádáme po celé České republice festivaly Maker Faire. To teď nejde a videoworkshop nám přišel jako dobrý způsob, jak tyto myšlenky přenést na děti i dospělé,“ vysvětluje.
Původně se zabývali i myšlenkou udělat virtuální veletrh Maker Faire. Jenže vzhledem k tomu, že normálně je založen hlavně na osobním setkávání účastníků a vyměňování zkušeností, asi by nesplnil svůj účel.
Co je to makerkultura
Pro většinu lidí je to absolutně abstraktní pojem. „Maker je vynálezce, tvůrce, nebo ještě lépe kutil 21. století. A vyznačuje se tím, že svoje výtvory neschovává v šuplíku nebo garáži, ale má chuť je sdílet s ostatními,“ popisuje Vojtěch Kolařík.
Ve výsledku často ukazuje postupy, vyměňuje si zkušenosti s ostatními a stojí o to, aby tím pomohl co nejvíce ostatním nadšencům. Na rozdíl od tradičních kutilů maker pracuje se současnými technologiemi, s 3D tiskárnami, CNC stroji, lasery, umí i programovat.
Často se stává, že dosáhne podobného výsledku jako tradiční kutil, ale pomocí moderních technologií se k němu dostane trochu jinou cestou, někdy i jednodušeji. Navíc je tento obor obohacen o nové prvky, jako jsou architektura, design, robotika či programování. Co zůstává stejné, je zaujetí a vášeň vytvářet nové věci.
Kolařík vidí problém v rozvoji novodobého kutilství hlavně v nedostatku prostor, kde by se jednak mohli lidi scházet, ale i pracovat. „Ne každý má možnost zařídit si doma dílnu. Proto bychom chtěli vytvořit systém otevřených dílen, kterých je u nás zatím málo. Podobné koncepce k nám přicházejí ze Západu, například FabLab z americké univerzity MIT. Ta sdružuje tisíce dílen po celém světě. Ty zajišťují zázemí pro zájemce z řad makerů, kteří tam pak mohou tvořit,“ říká Kolařík.
