Mezi nejoblíbenější revíry patří jihočeská Vltava pod Lipenskou nádrží, moravská Jihlava pod Mohelnem, Dyje pod Vranovskou přehradou, severočeská Ohře pod Nechranicemi, východočeská Metuje, pstruhové stojaté vody v jižních Čechách a některé další revíry. Ale na některých pstruhových vodách rybáře naopak nepotkáte, protože pstruhařů v souvislosti s dlouhodobým snižujícím se množstvím lososovitých ryb neustále ubývá.
Bez vysazování to nejde
Rybářské revíry jsou závislé na vysazování. To probíhá již několik týdnů a obvykle zajistí, že si rybáři první den v sezoně a někdy i několik dalších dnů pěkně zachytají.
Většinou se tak loví pstruzi duhoví a siveni američtí. Po delší době po zahájení už musí rybář spoléhat na zbytky násady, nasazené ryby, které už byly na háčku a byly třeba puštěny, díky čemuž jsou nyní mnohem opatrnější a samozřejmě i na domorodé ryby, které jsou mnohdy největším lákadlem.
Někteří pravověrní pstruhaři tak na zahájení zásadně nechodí, počkají až davy prořídnou a vyrážejí až několik dnů poté, kdy jsou cesty okolo vody zdupané, ale řeku nebo potok už mají jen sami pro sebe. Letos k tomu budou mít díky víkendovému termínu o důvod více.
Chyť a pusť
Mnozí čeští pstruhaři se naštěstí naučili naše původní lososovité ryby pouštět. Bez toho by bylo u našich vod mnohem hůře. Tato skutečnost ovšem zkresluje statistiky o odnesených rybách.
Například pstruhů obecných se loni na vodách Českého rybářského svazu (ČRS) odneslo pětkrát méně než v roce 1990. Množství odnesených potočáků v posledních sedmi letech stagnuje, počet rybářů, kteří ryby pouštějí, naopak roste. Dá se tak očekávat, že se této rybě blýská na lepší časy.
To však nelze tvrdit u lipana, u něhož nemůžeme mluvit o stagnaci, ale o neustálém poklesu stavů. Loni se ho na vodách ČRS ulovilo jednoznačně historicky nejméně – pouze 3 087 kusů oproti 68 847 kusům v roce 1990.
Žádné slitování naopak rybáři nemají s nepůvodními duháky a siveny. Ale na tom není nic špatného, neboť s tím, že rybáři budou tyto ryby odnášet, se předem počítá.
Jak na ně
Základními technikami pro lov na pstruhových vodách jsou muškaření a přívlač. V muškaření přichází trend francouzsko-české nymfy. Jde o nymfování s velmi dlouhým ujímaným návazcem a na rozdíl od klasické české nymfy je tento způsob nesrovnatelně citlivější a jemnější. Muškař tak dokáže udržet kontakt i s těmi nejmenšími muškami.
Podle mistra světa v muškaření Luboše Rozy tato technika patří k nejefektivnějším způsobům muškařiny, i když má pocit, že od klasické muškařiny se to již trochu vzdaluje. Na zahájení byste si však měli zachytat i s klasickou českou nymfou nebo se streamery. Na suchou mušku bude zřejmě přes poměrně příznivou předpověď počasí poměrně brzy.
Na zahájení sezony většinou nachytají více ryb vláčkaři, kteří jsou schopni prochytat větší plochu. Muškaři se dostanou do výhody později, až se budou lovit ochytatné ryby, klesne průtok, ve vodě přibude rostlin a ryby začnou pravidelněji sbírat hmyz z hladiny.
V přívlači je dnes v módě použití krásných jemných proutků v minimalistickém nebo japonském designu, se kterými rybář nejenom cítí i ty nejjemnější záběry, ale také s nimi přesněji a dále nahodí a díky jejich lehkosti si s nimi lov více užívá.
Oblíbený je také lov s reflexními vlasci, u nichž mnohem lépe vidíme, kterým směrem přesně vedou, což se hodí jak při kontrole nástrahy, tak zdolávání. K nejúčinnějším vláčecím nástrahám na začátku sezony patří rotační třpytky, plandavky, hauserovo peří, někdy ale i woblery a gumové nástrahy.
Jaká jsou pravidla
V dubnu se na pstruhových vodách tradičně chytá od 6 do 20 hodin. V květnu si budou moci rybáři hodinu lovu přidat a chytat do 21 hodin, což však bývá zejména ve druhé polovině května málo, protože v tuto dobu večerní sběr ryb mnohdy teprve začíná.
Na pstruhových vodách se smí chytat jen za použití jednoho háčku (tvořeného jedno-, dvoj- nebo trojháčkem). To, že by při lovu pstruhů měly být nástrahy bez protihrotu, je už téměř samozřejmostí.
Více zajímavostí o rybaření najdete v aktuálním vydání rybářského časopisu Kajman.
