Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Želví školka je ideální způsob, jak naučit nezkušená mláďata přežít

aktualizováno 
Čerstvě vylíhlé želvičky v jednom teráriu s téměř dvouletými, a to ještě od jiného druhu. Tak praktikují odchov mláďat suchozemských želv v pražské zoo. Osvědčilo se jim to, protože mláďata se takto všechno důležité naučí navzájem.

Pavilon velkých želv v pražské zoo, kde můžete kromě mazlivých želvích obrů (viz článek s videem zde) či odrůstajících mláďat varanů (viz předchozí článek zde) obdivovat i terárium se želví školkou, je od loňské povodně bohužel stále ještě zavřený. To by se ale mělo v nejbližších týdnech konečně změnit.

Fotogalerie

V průběhu prázdnin navíc v teráriu, kde se mláďata želv vychovávají navzájem, pravděpodobně uvidíte o dva druhy víc než na našem videu. Po natáčení k nim totiž přibyla ještě mláďata želv stepních a v průběhu léta v zoo očekávají ještě líhnutí želv texaských.

"Chceme tak návštěvníkům ukázat, že v pražské zoo úspěšně množíme i želvy. Do expozic s dospělými želvami navíc mláďata dát nemůžeme, proto se stala součástí expozice Pavilonu velkých želv i tato želví školka," vysvětluje chovatelka plazů v Zoo Praha Nataša Velenská.

Malé želvičky nelze dát dohromady s těmi dospělými z prostého důvodu. Velké želvy by na mláďata mohly například stoupnout. "Nestává se, že by jim rodiče ublížili úmyslně, spíš omylem. Také jsou tam větší misky s vodou a větší vodní plochy, takže by se mláďatům přece jen mohlo něco stát," konstatuje chovatelka.  

Malé želvičky se navzájem učí i lumpárny

V želví školce si mláďata navzájem ublížit nemohou, naopak se podporují. A to, co se potřebují naučit, se navzájem učí. "Samozřejmě i lumpačiny, to je logické," usmívá se Velenská. Podstatné ale je, že malé želvičky, které například mívají problém s přijímáním potravy, to tady snadno odkoukají od ostatních. 

Co želvičky ke správnému vývoji a růstu potřebují?

Malá dvoudenní želvička potřebuje to samé, jako téměř dvouleté mládě, i proto jim společné terárium vyhovuje.

"Aby měly suchozemské želvy dobře rostlé krunýře, potřebují vysokou vrstvu vlhkého substrátu, která má v našem teráriu na některých místech až 10 centimetrů. Ta vlhkost je důležitá, protože želva ji přijímá i přes krunýř," vysvětluje Nataša Velenská. 

A dodává, že do substrátu si želvičky mohou zalézt a třeba i dva tři dny tam zůstat. "Já je jednou za čas kontroluju, a když některou dva tři dny nevidím, tak prorývám substrát jako krtek, abych zjistila, co se děje. Ale většinou platí, že když je želva zahrabaná, je všechno v pořádku. I když se zahrabou třeba i do hloubky těch deseti centimetrů." 

Vůbec nevadí, že ve "školce" jsou pohromadě mláďata hned od čtyř druhů afrických želv: tuniské, egyptské, skalní a pardálí (o jejich úspěšném odchovu můžete číst zde). Ani věkové rozdíly nehrají roli - v jednom teráriu se tu sešly želvičky staré dva dny i ty, které už mají téměř dva roky, takže věkový i velikostní rozptyl je poměrně velký. Žádné rozdělení tu ale není potřeba.

I když to s sebou samozřejmě nese i méně přínosné momenty. "Například želva skalní má úplně plochý krunýř, což platí i pro mládě. A tady v té školce je tato úplně plochá želvička tou, která nejvíc lumpačí. Nedělá jí totiž problém lézt po skalách až nahoru a někde se skrýt. Ty ostatní, s vyklenutým krunýřem, to zkoušejí po ní, ale padají na záda a pak se musejí přetáčet," popisuje Velenská.

Nijak nebezpečné to ale není, želvičky si ublížit nemohou. Nevadí, že egyptské želvičky jsou například tak malinké, že ty skoro dvouleté už téměř mají velikost dospělého samce. Pardálí jsou zase naopak větší. "Ta naše největší dospělá má v současnost 72 cm a váží 47 kilogramů," popisuje rozdíly chovatelka.

Zkušeným chovatelům z pražské zoo přijde tento odchov jako ideální: "Máme s ním ty nejlepší zkušenosti, protože mláďata si navzájem předají zkušenosti, lépe se rozvíjejí i lépe jedí. Je to podobné jako u dětí; když děti špatně jedí, většinou stačí, když vidí, jak jedí jiné děti a také se do jídla pustí."

Autor:




Nejčtenější

Blecha pod elektronovým mikroskopem. Ilustrační fotografie.
PORADNA: Sousedčin kocour má blechy. Může je chytit i náš pes?

Moje sousedka má doma kocoura, který neustále courá ven, a často ho vidím drbat se. Je to starší paní a sama se zmínila, že má asi kocour blechy. Mám doma...  celý článek

Šlechtitelé představili koně jako z animáka
Šlechtitelé představili koně jako z animáka. Odborníci se bouří

Americká farma Orrion se chlubí dlouhou tradicí v chovu a šlechtění koní. Ovšem arabský plnokrevník El Rey Magnum, kterého představili, vyvolal mezi odborníky...  celý článek

Při metodě vaření sous-vide neboli ve vakuu se neobejdete bez vakuovacího...
Pohlreich učí vařit sous-vide neboli ve vakuu. Tedy šetrně a jednoduše

„Sous-vide je kámoš, ne soupeř. Pomůže vám uvařit věci, o kterých jste si v životě mysleli, že jsou neproveditelné,“ popisuje Pohlreich francouzskou metodu...  celý článek

Většina červených vín by se měla podávat o teplotě kolem 18 °C. (ilustrační...
Šroubovací uzávěry nemusí být jen u nekvalitních vín, tvrdí someliér

Someliér Libor Nazarčuk upozorňuje, že sudové víno stáčené do PET lahví je určeno k rychlé spotřebě. A už dávno neplatí, že šroubovací uzávěry se používají jen...  celý článek

Další z rubriky

Mini Yuan Zi ve třech týdnech
VIDEO: Jedinečné záběry. Takto se narozená panda vyvíjela prvních 30 dnů

Pandy přišly do Beauval ZooParc ve Francii v roce 2012 a od té chvíle se staly hvězdami podobně jako gorily v Zoo Praha. A když se páru pand 4. srpna letošního...  celý článek

Přes nepříznivý terén si místní s odchytem deseti sajg poradili.
Zoo Praha se podílí na záchraně vymírajících sajg mongolských

Vedle koně Převalského rozšířila pražská zoo své aktivity na ochranu ohrožených druhů v Mongolsku i na sajgu mongolskou. Je kriticky ohrožená a její situaci...  celý článek

Osmiletá rekordmanka Mochi při krmení.
Fenka bernardýna Mo má nejdelší jazyk na světě

Zápis v Guinnessově knize rekordů si vysloužila osmiletá fenka bernardýna ze Sioux Falls v Jižní Dakotě. A to svým 19 centimetrů dlouhým jazykem, který jí...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.