Necudnosti na Třeboňsku
Řada ptačích druhů je takzvaně sociálně monogamních – samec a samice v době hnízdění vytvoří stabilní pár a společně se starají o potomky. Vědci proto logicky předpokládali, že si opeření partneři budou věrní i sexuálně. Jenže se ukázalo, že některá mláďata v hnízdech nejsou potomky samců, kteří jim nosí potravu.
Že si „zahýbají“ lidé, nikoho nepřekvapuje. Zrada na partnerovi se nám nemusí líbit, ale je to prostě realita. Proč to tak ale funguje i v přírodě, a dokonce velmi často? Pohlavní promiskuita, respektive volný sex, se vyskytuje u většiny druhů savců.
„Být věrný je proti přírodě,“ shrnul by pomyslný ďáblův advokát. Mezi savci jsou klasickým příkladem šimpanzi bonobo, kde samci a samice nevytvářejí stálé páry. Ale proč mají mimopárový sex i ptáci, kde se samci a samice často svorně starají o potomky, a kteří bývali donedávna symbolem věrnosti? Zjevně to musí mít nějaký biologický význam, protože jinak by tohle „necudné“ chování evolučně nevzniklo.
Profesor Albrecht začal promiskuitu studovat na hýlech rudých, později přešel na vlaštovky. Jejich hnízda jsou totiž dobře přístupná ve stájích, kde vlaštovky občas tvoří velké kolonie až se stovkami ptáků. Vědci si na Třeboňsku vybrali několik takových kolonií a všechny jejich členy označili různobarevnými kroužky, podle nichž určují příslušnost ptáků k jednotlivým hnízdům. Od jara do podzimu je postupně chytají, odebírají jim krev, analyzují z ní DNA a zjišťují, které mládě má kterého otce.
„Mimopárové kopulace nevidíme,“ shrnuje biolog. „Probíhají skrytě někde venku mimo hnízdo, asi jako když záletné ženy jezdí se svými milenci na chatu. Ale známe jejich výsledek – ‚nemanželské‘ potomky.“