20 % levobočků je u vlaštovek normální
Vlaštovky se na jaře z Afriky vždy vracejí do konkrétní stáje, kde už jednou hnízdily. Netvoří však páry na celý život. Partnera si hledají jen na danou hnízdní sezonu. Tím překvapivější je, že jsou mu navíc ještě „nevěrné“. I když řada vlaštovek po roce nebo dvou uhyne, jen některé se vzácně dožijí až sedmi let.
Dnes už devítiletý výzkum promiskuity vlaštovek na Třeboňsku stále pokračuje a je světově unikátní. Jeho výsledkem je analýza genetických vztahů v průběhu života asi 700 ptáků. Která vlaštovka s kým „zahnula“, který vlaštovák se nevědomky staral o cizí levobočky. Dalo by se to přirovnat k neoficiálním genetickým vazbám v průměrně velké české vesnici během asi dvou století.
Díky krátkému životu vlaštovek a jejich rychlému množení vzniká model, ze kterého se můžeme leccos zajímavého dozvědět i o lidské společnosti. Samozřejmě s vědomím, že se to nedá přenášet doslova. Náš výběr partnera, sexuální chování a rozmnožování nejsou stejné jako u vlaštovek.
Podobní jsme jim třeba tzv. sériovou monogamií. Lidé jsou si sice víceméně věrní, ale většinou během života postupně vystřídají víc partnerů. Rozvedou se, znovu vdají nebo ožení, založí další rodinu. Stejně jako vlaštovky, hnízdící každou sezonu s někým jiným.
„Cizích mláďat je u vlaštovek v hnízdech asi 20 %,“ shrnuje profesor Albrecht. „U lidí jsou levobočků podle dlouhodobých porovnání rodokmenů s výsledky testů paternity jen asi 2 %. Vlaštovky jsou tedy asi desetkrát promiskuitnější než my. Otázka zní, co je k tomu vede.“
