Výhoda alimentů aneb proč ženy i vlaštovky skrývají nevěru
U jednotlivých druhů ptáků se výskyt nevěry liší v závislosti na tom, jak moc je potřeba „investice“ samce do společného hnízdění. Extrémním případem jsou ptáci, kde samec krmí samici sedící na vejcích, třeba dravci nebo některé druhy sov. Jejich samice se s cizími samci prakticky nepáří.
Důvodem věrnosti je možná právě fakt, že nutně potřebují partnerovu pomoc. Kdyby ho samice nevěrou „naštvala“, mohl by ji na hnízdě přestat krmit, takže by mláďata nepřežila. Hovoříme pak o silné selekci proti samičímu promiskuitnímu chování. Mimochodem, podobné je to u lidských samic.
Ženy nevěru skrývají a stálého partnera udržují v iluzi, že otcem dětí je právě on. Jinak by riskovaly, že odejde od rodiny. Důvod je jednoduchý: lidské mládě se rodí malé, nevyvinuté a neschopné samostatného života. V době alimentů a sociálních dávek pro svobodné matky to už nehraje roli, ale v tradičních společnostech by dítě bez dlouhodobé pomoci otce nepřežilo. Právě proto zřejmě vzniklo manželství a právě proto byla dřív nevěra takovým tabu.
A možná i proto jsou lidé méně promiskuitní než jejich blízcí příbuzní šimpanzi bonobové. Vlaštovky, u kterých samec začne krmit až vylíhnutá mláďata, stojí na stupnici promiskuity zhruba uprostřed. Jak už víme, levobočků je u nich asi 20 %. Samice vlaštovek někdy kopulují s vícero cizími samci, takže v jednom hnízdě mohou být mláďata třeba i tří otců.
Podle výzkumů se takhle promiskuitně chovají hlavně starší a tedy i zkušenější samice. Podle profesora Albrechta by to mohlo znamenat, že nevěra má pro samice vlaštovek přece jen nějakou evoluční výhodu. A starší samice dokážou samce „obalamutit“ lépe než mladší samice. Stálí partneři je sice doprovázejí i mimo hnízdo a nepustí k nim jiného samce, ale není jim to nic platné. Hlídají je, leč neuhlídají.
Ještě promiskuitnější než vlaštovky jsou třeba samice strnada rákosního, kde levobočci tvoří až 60 % mláďat. „Sodoma a Gomora!“, zhrozil by se klasik. Než se ale nad necudností vlaštovek zhrozíte, řeknete si v duchu, že to mohlo být horší. Lidé jsou ve skutečnosti poměrně věrným druhem živočichů. Dvě procenta potomků jiných otců jsou v přírodě docela dobré skóre. Představte si, že by nám příroda předurčila, abychom se chovali podobně promiskuitně jako strnad rákosní.