Máte podezření, že vaše děti nejsou vaše? Nechte si udělat genetický test paternity, ovšem s vědomím, že otevíráte 13. komnatu. Buď se totiž utvrdíte o věrnosti manželky, které byste pak na omluvu za podezřívavost měli koupit prsten s diamantem, nebo se vaše rodina pravděpodobně rozpadne.
Biolog Tomáš Albrecht moderní metodu určení otcovství už od roku 2010 používá na jihočeské vlaštovky. Profesor z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd navázal na předchozí studie, jejichž výsledky vyvolávají bouřlivé diskuse. A to už od 80. let, kdy byly molekulární metody určení otcovství poprvé využity u volně žijících živočichů.
Necudnosti na Třeboňsku
Řada ptačích druhů je takzvaně sociálně monogamních – samec a samice v době hnízdění vytvoří stabilní pár a společně se starají o potomky. Vědci proto logicky předpokládali, že si opeření partneři budou věrní i sexuálně. Jenže se ukázalo, že některá mláďata v hnízdech nejsou potomky samců, kteří jim nosí potravu.
Že si „zahýbají“ lidé, nikoho nepřekvapuje. Zrada na partnerovi se nám nemusí líbit, ale je to prostě realita. Proč to tak ale funguje i v přírodě, a dokonce velmi často? Pohlavní promiskuita, respektive volný sex, se vyskytuje u většiny druhů savců.
„Být věrný je proti přírodě,“ shrnul by pomyslný ďáblův advokát. Mezi savci jsou klasickým příkladem šimpanzi bonobo, kde samci a samice nevytvářejí stálé páry. Ale proč mají mimopárový sex i ptáci, kde se samci a samice často svorně starají o potomky, a kteří bývali donedávna symbolem věrnosti? Zjevně to musí mít nějaký biologický význam, protože jinak by tohle „necudné“ chování evolučně nevzniklo.
Profesor Albrecht začal promiskuitu studovat na hýlech rudých, později přešel na vlaštovky. Jejich hnízda jsou totiž dobře přístupná ve stájích, kde vlaštovky občas tvoří velké kolonie až se stovkami ptáků. Vědci si na Třeboňsku vybrali několik takových kolonií a všechny jejich členy označili různobarevnými kroužky, podle nichž určují příslušnost ptáků k jednotlivým hnízdům. Od jara do podzimu je postupně chytají, odebírají jim krev, analyzují z ní DNA a zjišťují, které mládě má kterého otce.
„Mimopárové kopulace nevidíme,“ shrnuje biolog. „Probíhají skrytě někde venku mimo hnízdo, asi jako když záletné ženy jezdí se svými milenci na chatu. Ale známe jejich výsledek – ‚nemanželské‘ potomky.“
20 % levobočků je u vlaštovek normální
Vlaštovky se na jaře z Afriky vždy vracejí do konkrétní stáje, kde už jednou hnízdily. Netvoří však páry na celý život. Partnera si hledají jen na danou hnízdní sezonu. Tím překvapivější je, že jsou mu navíc ještě „nevěrné“. I když řada vlaštovek po roce nebo dvou uhyne, jen některé se vzácně dožijí až sedmi let.
Dnes už devítiletý výzkum promiskuity vlaštovek na Třeboňsku stále pokračuje a je světově unikátní. Jeho výsledkem je analýza genetických vztahů v průběhu života asi 700 ptáků. Která vlaštovka s kým „zahnula“, který vlaštovák se nevědomky staral o cizí levobočky. Dalo by se to přirovnat k neoficiálním genetickým vazbám v průměrně velké české vesnici během asi dvou století.
Díky krátkému životu vlaštovek a jejich rychlému množení vzniká model, ze kterého se můžeme leccos zajímavého dozvědět i o lidské společnosti. Samozřejmě s vědomím, že se to nedá přenášet doslova. Náš výběr partnera, sexuální chování a rozmnožování nejsou stejné jako u vlaštovek.
Podobní jsme jim třeba tzv. sériovou monogamií. Lidé jsou si sice víceméně věrní, ale většinou během života postupně vystřídají víc partnerů. Rozvedou se, znovu vdají nebo ožení, založí další rodinu. Stejně jako vlaštovky, hnízdící každou sezonu s někým jiným.
„Cizích mláďat je u vlaštovek v hnízdech asi 20 %,“ shrnuje profesor Albrecht. „U lidí jsou levobočků podle dlouhodobých porovnání rodokmenů s výsledky testů paternity jen asi 2 %. Vlaštovky jsou tedy asi desetkrát promiskuitnější než my. Otázka zní, co je k tomu vede.“
Plodiči versus starači
Věda často kopíruje nálady ve společnosti. Ve druhé polovině minulého století v západních zemích probíhala emancipace žen, takže se nevěra objevená ve zvířecí říši na přelomu 80. a 90. let často vysvětlovala z pohledu samic.
Ptáci přitom stáli v centru pozornosti i proto, že jejich sociální systém často připomíná lidský. Vědci se snažili odhalit výhody, které samicím „zanášení“ přináší. Podle jedné teorie jde o variabilitu potomstva. Geny od vícero otců vytvářejí různorodý mix, což zvyšuje šanci na přežití mláďat.
Vlaštovky se na jaře z Afriky vždy vracejí do konkrétní stáje, kde už jednou hnízdily. Netvoří však páry na celý život. Partnera si hledají jen na danou hnízdní sezonu. Tím překvapivější je, že jsou mu navíc ještě „nevěrné“.
Biologové popsali homosexualitu u několika stovek živočišných druhů od savců přes ptáky po bezobratlé. Nejde jen o jednorázový sex - někdy vznikají i dlouhodobé stejnopohlavní páry. Příkladem jsou tučňáci.
Podle další teorie sleduje samice dva zájmy, které jsou v rozporu. Zaprvé potřebuje kvalitní geny silného samce, což se u něj nejčastěji projevuje mohutným tělem, bojovností a barevnější srstí nebo peřím. Dominantní samec ale většinou péčí o mláďata právě nepřekypuje. Samice si proto k jeho genům musí opatřit „starače“, slabšího samce, který bude potomky oplodnitele krmit a chránit. Samozřejmě jen v případě, že je bude považovat za svoje.
„Na první pohled to vypadalo jednoduše,“ vysvětluje profesor Albrecht. „Jenže když se tyhle teorie začaly v průběhu minulé dekády podrobně ověřovat, zjistilo se, že je to složitější. U ptáků vlastně pořád nevíme, proč jsou samice nevěrné. Důkazy, že jim to prospívá k něčemu konkrétnímu, se ukázaly být velmi slabé. Studie z 90. let totiž většinou byly založeny na příliš malém vzorku zvířat, než aby jejich závěry mohly být průkazné. Převládal přílišný optimismus, po kterém ale přišlo vystřízlivění.“
Vlaštovčí George Clooney
Co je tedy příčinou nevěry? A vydělají na ní samice, nebo samci? U lidí je to složité. Muži se při výběru partnerky orientují převážně zrakem. Hledají krásnou ženu, což znamená mladou a se znaky plodnosti.
Samička kudlanky nábožné samečkovi během páření často ukousne hlavu. Evolučním smyslem téhle bizarní praktiky je zajistit potomstvu dostatek potravy. Samec po oplodnění vajíček už není třeba, svou úlohu splnil. Malé kudlanky ale budou potřebovat bílkoviny.
Ženy se u mužů zaměřují spíš na jiné hodnoty, než je věk a krása. Často se rozhodují dost nevypočitatelně. Zaujme je výjimečnost, výmluvnost, vtipnost, razance, dominance, schopnost řešit problémy. U ptáků může schopnost přimět samici k páření souviset s vyšším věkem samce.
„Starší ptáci jsou při získávání mimopárových partnerek často úspěšnější než ti mladší,“ líčí biolog. „Objevili jsme třeba vlaštováka, který byl za hnízdní sezonu schopen zplodit asi čtyřicet mláďat, samozřejmě na úkor ostatních samců. Kromě své stálé partnerky oplodnil ještě další tři ‚cizí‘ samice. Bylo mu sedm let, což je u vlaštovek velmi vysoký věk.“
Mimochodem: tohle často platí i u lidí. Mladší ženy přitahují starší a zkušenější muži, což namátkou dokazuje třeba prošedivělý americký herec George Clooney. Ženy prý na „pánech v letech“ oceňují materiální zajištění, životní zkušenosti a celkově rozumnější přístup ke světu. Tedy vlastnosti, které jim mladší partneři většinou nabídnout nemohou.
Funguje něco podobného i u ptáků? A jak vlastně mladé samice staré samce poznají? „Kdybyste se mimozemšťana zeptali, jak mladá dívka pozná staršího muže, taky by nedokázal odpovědět,“ směje se profesor Albrecht. „Lidé ale věk druhých odhadnou s přesností asi na pět let, všímáme si přitom různých detailů vzhledu. A něco podobného může fungovat i u ptáků. S přibývajícím věkem se samcům třeba prodlužují ocasní brka a jejich peří je celkově tmavší.“
Zavřete oči, odlétám... Aneb levobočci se vyplatí
Nebo jsou možná starší vlaštováci prostě jen zkušenější ve dvou disciplínách: v žárlivém hlídání vlastních samic před jinými samci a v „uhánění“ těch cizích.
V lidské společnosti si pro srovnání můžete představit Oldřicha Nového ve slavné roli filmového Kristiána (1939). Protřelý svůdník z baru Orient ovládá nízký tón hlasu, pomalou kadenci řeči a exotické popisy cizích krajů natolik, že jeho „Zavřete oči, odcházím...“ žádná žena neodolá.
Samci australských vakomyší (antechinus) se se samicemi páří tak usilovně, zběsile a opakovaně, že po aktu často zemřou vyčerpáním. Důvodem je snaha předat co nejvíc spermií a soutěživost s jinými samci.
U lidských i vlaštovčích samic jsou důvody promiskuity nejasné. Možná je to jen fakt, že odolnost a vitalitu staršího samce už prověřila příroda. Kvalitu jeho genů dokazuje už samotný fakt, že tak dlouho přežil. Stačí jen interesantní šediny a tmavé peří? Kdo ví.
Vlaštovákům i mužům se víc potomků ve vícero hnízdech/rodinách vyplatí zcela jednoznačně. Počet vajíček, která vyprodukuje jedna samice, je totiž omezen, stejně jako počet potomků, které dokáže odchovat. Na rozdíl od počtu páření, který je u samců teoreticky téměř nekonečný. A čím víc genů samec rozeseje, tím spíš se ty geny rozšíří do dalších generací vlaštovek nebo lidí.
Podle biologů tedy rozhodování o nevěře nemusí spočívat na samicích, ale na samcích. Případně může jít o prostou genetickou korelaci. Promiskuitnější otcové by pak měli promiskuitnější syny i dcery, ale nevěrnost by se evolučně vyplatila jen u synů. Jak to je opravdu? To lze zjistit pouze detailním a dlouhodobým výzkumem, například takovým, který probíhá ve stájích a maštalích na Třeboňsku.
Výhoda alimentů aneb proč ženy i vlaštovky skrývají nevěru
U jednotlivých druhů ptáků se výskyt nevěry liší v závislosti na tom, jak moc je potřeba „investice“ samce do společného hnízdění. Extrémním případem jsou ptáci, kde samec krmí samici sedící na vejcích, třeba dravci nebo některé druhy sov. Jejich samice se s cizími samci prakticky nepáří.
U šimpanzů bonobo (a většiny dalších savců) nevěra vlastně neexistuje. Nevytvářejí totiž stálé páry.
Důvodem věrnosti je možná právě fakt, že nutně potřebují partnerovu pomoc. Kdyby ho samice nevěrou „naštvala“, mohl by ji na hnízdě přestat krmit, takže by mláďata nepřežila. Hovoříme pak o silné selekci proti samičímu promiskuitnímu chování. Mimochodem, podobné je to u lidských samic.
Ženy nevěru skrývají a stálého partnera udržují v iluzi, že otcem dětí je právě on. Jinak by riskovaly, že odejde od rodiny. Důvod je jednoduchý: lidské mládě se rodí malé, nevyvinuté a neschopné samostatného života. V době alimentů a sociálních dávek pro svobodné matky to už nehraje roli, ale v tradičních společnostech by dítě bez dlouhodobé pomoci otce nepřežilo. Právě proto zřejmě vzniklo manželství a právě proto byla dřív nevěra takovým tabu.
A možná i proto jsou lidé méně promiskuitní než jejich blízcí příbuzní šimpanzi bonobové. Vlaštovky, u kterých samec začne krmit až vylíhnutá mláďata, stojí na stupnici promiskuity zhruba uprostřed. Jak už víme, levobočků je u nich asi 20 %. Samice vlaštovek někdy kopulují s vícero cizími samci, takže v jednom hnízdě mohou být mláďata třeba i tří otců.
Podle výzkumů se takhle promiskuitně chovají hlavně starší a tedy i zkušenější samice. Podle profesora Albrechta by to mohlo znamenat, že nevěra má pro samice vlaštovek přece jen nějakou evoluční výhodu. A starší samice dokážou samce „obalamutit“ lépe než mladší samice. Stálí partneři je sice doprovázejí i mimo hnízdo a nepustí k nim jiného samce, ale není jim to nic platné. Hlídají je, leč neuhlídají.
Ještě promiskuitnější než vlaštovky jsou třeba samice strnada rákosního, kde levobočci tvoří až 60 % mláďat. „Sodoma a Gomora!“, zhrozil by se klasik. Než se ale nad necudností vlaštovek zhrozíte, řeknete si v duchu, že to mohlo být horší. Lidé jsou ve skutečnosti poměrně věrným druhem živočichů. Dvě procenta potomků jiných otců jsou v přírodě docela dobré skóre. Představte si, že by nám příroda předurčila, abychom se chovali podobně promiskuitně jako strnad rákosní.
