Orangutany naháněli smetáky a lákali na banány
Před pár týdny, ve čtvrtek 19. května, byla v pražské zoo velká sláva. Ředitel Miroslav Bobek sezval novináře, aby se podívali na příjezd čtyř želv obrovských.
Když první vstupovala „do nového“, objevil se na druhé straně místnosti náměstek Jaroslav Šimek. „Když mě kolegyně upozornila, že na mne mává, popošel jsem k němu. Beze slova mě vyvedl za dveře. Děje se něco vážného,“ pochopil ředitel.
„Máme venku orangutana,“ špitl jen náměstek. Ředitel ho nechal odejít a pak se „po anglicku“ vytratil za ním. Spěchal nahoru do kopce k pavilonu orangutanů. Najednou mu pípla zpráva.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
„Venku není jenom jeden. Možná dva – a možná všichni,“ stálo v ní. Ředitel Bobek se zachmuřil.
„Jsou vysoce inteligentní, nesmírně zruční a mají v pažích i v prstech neuvěřitelnou sílu. Že by nám jich uteklo víc najednou, znělo opravdu děsivě,“ přemítal. Venku byli všichni čtyři – samec Pagy, Mawar s mladým Kawim i samička Diri.
Poslední záblesk naděje, že se zvířata zdržují jen kousek od otvoru, kterým utekla, zhasil veterinář Roman Vodička. „Před chvílí pobíhali na chodníku u pavilonu, přehradil jsem jim cestu jízdním kolem,“ líčil situaci.
Zaměstnanci vybavení smetáky – tím univerzálním nástrojem zoologických zahrad pro všechny případy – rychle obsazovali všechna místa, kudy by opice mohly utéct dál do zahrady. Vmžiku se poradili, jak postupovat.
„Chovatel Pavel Vodehnal začal na banány lákat orangutany zpět do výběhu. Současně jsme chystali zahradnickou hadici,“ popsal strategické rozmístění sil „generál“ Bobek.
Banány zabraly. Čtveřice se postupně, poslední dva s pomocí vody, vrátila do svého.
A jak se orangutanům podařilo uprchnout? „Před osmnácti lety kdosi jeden krátký úsek na styku dvou nerezových sítí pouze svázal dráty, namísto toho, aby použil spojky, které mají pevnost svaru. Vytvořit si v tomto místě otvor byla pro orangutany hračka,“ vysvětlil Bobek.