„Zvlhčování opravdu více řeší lidé v panelových domech kvůli topení. A vysušuje se nejen vzduch, ale i materiály, které jsou součástí vybavení bytu,“ říká Vojtěch Brdička ze serveru Vzdušín.cz. Problém je v tom, že když jsou teploty kolem nuly a nižší, ani cílené větrání zvýšení vlhkosti nepomůže. Studený vzduch totiž dokáže absorbovat méně vlhkosti než teplý, takže správně odstraníme vydýchaný vzduch, ale relativní vlhkost na požadovaných 50 – 55 % nezvýšíme.
Obecně se udává, že do vlhkosti 40 % situace ještě není kritická, ale u nižších vlhkostí to už může přinášet zdravotní obtíže. Vysušují se sliznice, jsme háklivější na různé virové nákazy, ucpává se nos. „Já jsem to například zažil tak, že jsem dlouho nevěděl, proč se přes zimu nemohu vyspat,“ vzpomíná Brdička.
Přirozený odpar vzduch nepřevlhčí
Zvlhčovače vzduchu se dělí do dvou základních skupin: s přirozeným a nuceným odparem.
K zařízením s přirozeným odparem se počítají i různé nádoby, které si lidé pokládají na radiátory, zde je však odpar velmi pomalý. Proto se používá nová generace takzvaných diskových přístrojů. Ty fungují tak, že se disky otáčejí a namáčejí v nádržce s vodou a ofukují se pomocí ventilátoru. Proudem vzduchu se voda odpařuje a vlhkost se vhání do místnosti.
Disky se pak zhruba jednou za pět dnů vyjmou a kartáčkem pod vodou očistí, aby na nich nezůstávaly žádné nánosy z vody. Odpařuje se totiž jen čistá voda, veškeré zbytky zůstávají v přístroji.
Na podobném principu pak pracují přístroje, které se označují jako zvlhčovače na studenou páru. Jen místo disků je do vody ponořený členitý filtr, ze kterého pod proudem vzduchu dochází odpařování. Pro uživatele je rozdíl v tom, že tyto filtry se zhruba jednou za tři měsíce musí vyměnit a koupit nový kus.
Je pak třeba se rozhodnout, co vyjde levněji: koupit dražší diskový přístroj, u kterého už nejsou další náklady s provozem, nebo zhruba za polovinu koupit verzi s filtrem, ale zhruba za pětistovku vždy dokoupit nový filtr. Pro lidi, kteří chtějí zvlhčovat vzduch jen během zimy pak může být přístroj s filtrem výhodnější, protože jim tak akorát pokryje zimní sezonu s výskytem nejnižších teplot.
Výhodou zvlhčovačů s přirozeným odparem je to, že není možné zvlhčení „přepísknout“ a vyrobit si příliš vlhký vzduch, který by zase nahrával tvorbě plísní. Na druhou stranu patří tyto přístroje do vyšší cenové hladiny. Odměnou je velmi úsporný provoz, jejich příkon se pohybuje kolem 10 wattů.
Nejlevnější jsou ultrazvukové
Tyto zvlhčovače nejsou závislé na aktuální hladině vlhkosti vzduchu jako u přirozeného odparu. Vlhkost vzniká na vysokofrekvenčním ultrazvukovém oscilátoru (ultrazvukové membráně) a kapičky vody se rozprašují do okolí. Takže se tu nemluví už o odparu, ale o rozprachu a pára je viditelná v okolí.
Maximální zvlhčovací výkon | Velikost místnosti |
400–600 ml/h | 100–180 m3 |
300–400 ml/h | 65–120 m3 |
200–300 ml/h | 40–80 m3 |
100–200 ml/h | do 40 m3 |
„Problém vidím v tom, že se do ovzduší nerozprašuje jenom čistá H2O, ale všechno, co v té vodě je. Typické jsou minerální látky a kdo má hodně tvrdou vodu, může mít na okolním nábytku jemnou vrstvičku bílého poprašku,“ upozorňuje odborník. Kdo žije v oblasti s hodně chlorovanou vodou, může chlór cítit ve vzduchu.
Při koupi by se měl každý ptát, zda má zvlhčovač nějaké antibakteriální filtry a jak účinné, což zejména u nejlevnějších přístrojů nemusí být samozřejmostí. Často se stává, že ve zvlhčovači zůstane stojatá nevyměněná voda, kde se bakterie mohou pomnožit a pak se dostávají do ovzduší v bytě.
Na rozdíl od zvlhčovačů s odparem je dobré, aby ty ultrazvukové měly hygrostat, tedy aby se po dosažení požadované hodnoty samočinně vypnuly. Není to však nutné, pokud má doma člověk vlhkoměr a je ochotný si hodnotu relativní vlhkosti sám pohlídat.
Některé ultrazvukové zvlhčovače mají takzvaný příhřev, který brání tomu, aby se případné bakterie dostávaly do místnosti. Voda z nádržky se přihřeje na 80 °C, aby se bakterie zničily.
V běžném režimu mívají ultrazvukové zvlhčovače příkon kolem 20 W, ale pokud se zapne příhřev, zvedá se příkon až na hodnoty kolem 100 W. Vysoká spotřeba elektřiny je také důvodem, proč velmi ustupují zvlhčovače s teplou párou, které jsou velmi energeticky náročné, jejich příkony bývají 300 W a vyšší, což při stálém provozu dokáže pěkně roztočit elektroměr.