Čím častěji se houba vyskytuje, tím má více názvů. Když houbař najde pěkný hřib smrkový, může se stát, že řekne: To je nádherný smrkáč, smrkouš, jehličák, bělouš, slaďák, medák, pravák, zapák či gampl.
. Pestré názvy hub1. hřib smrkový - smrkáč, smrkouš, zapák, gampl 2. hřib žlučník - žličák, hořčák 3. hřib hnědý - pančák, suchohřib 4. stroček kyjovitý - kozí cicek 5. hřib dubový - dubák, kamenáč |
Pokud by mělo být úplně jasno, museli bychom se striktně držet latiny. To by ale čtenářské články, reportáže, rozhovory a novinářské útvary všeobecně ztratily na čtivosti. Málokdo by věděl, o jaké houbě je řeč.
Představte si, kdyby se řeklo: Našli jsme košík babek, janků, sucháčů a kuřátek. K tomu by musely následovat čtyři řádky spisovných, latinských názvů.
Dubák, doubáček, kamenáč, říbek, pravák, banar. Zní vám ta jména povědomě? Tyto krásné lidové názvy byly přiřazeny králi listnatých lesů hřibu dubovému.
Hřib žlučník se nazývá žlučák, hořčák nebo žiďák, hřib hnědý zase pančák, slaďák, suchohřib či panský hřib, stroček kyjovitý na Frenštátsku dokonce kozí cicek!
