Zlatý karas je velice mírumilovná a vzhledově magická ryba. A doslova společenská, zvlášť když dojde na krmení kvalitními granulemi. „To pak stačí lehce zadupat na dřevěné molo u břehu, a rázem jsou tu úplně všechny,“ předvádí Alena Pekařová. Funguje to, rázem je celé hejno u mola.
Nechce se věřit, že každou z těch rybek si tu vypiplali sami. Úplně na počátku totiž přinesl mladší syn Pekařových odněkud dvě rybky, tak je ubytovali v jednom z plastových bazénků zapuštěných v zemi. Šlo o pár, takže se rybky hned začaly vytírat a množit a v malých škopcích jim bylo za chvíli těsno.
„Navíc se v nich voda v létě přehřívala a v zimě naopak zamrzala, proto jsme pro kvapem přibývající kouzelné rybky zbudovali jezero hluboké místy 180 cm. Jeho součástí je i provzdušňování, takže v něm vody nikdy nezamrzá a karasům se tu daří náramně po celý rok,“ popisuje majitelka. A přiznává, že jí hejno zlatých rybek splnilo touhu po vlastním jezírku. Vše ostatní na zahradě už je výsledkem její neuvěřitelné píle, vytrvalosti a houževnatosti.
Začalo to budováním sklepa na zásoby na zimu
Po vzoru, který kdekdo důvěrně zná, začínala zahradničit na pozemku rodičů svého manžela. „Nic se tu nesmělo měnit a nedej bože, když došla řeč na kácení některého ze stárnoucích stromů,“ vzpomíná. Babička byla vždy kategoricky proti. „Teprve když přišly na svět děti, naši dva synové, tak jsem si horko těžko vymohla, že mohu na polovině pozemku hospodařit po svém.“
Samozřejmě šlo hlavně o záhony s jahodami a zeleninou, keře s drobným ovocem. Pletí mrkve se paní Aleně od dětství protivilo, snila spíše o zahradě pro oddych a potěchu. „Zlom nastal, když nám pěstitelství přerostlo tak trochu přes hlavu. Náš dům není podsklepený, a tak se manžel rozhodl, že v zahradě vyhloubí sklípek pro zimní zásoby. Díky tomu vyrostla hned vedle hora zeminy, o níž nikdo nevěděl, co s ní. Nejprve mě napadlo, že zde kluci mohou v zimě sáňkovat, ale okamžitě jsem si uvědomila, jaká je to pitomost. A pak se dostavil druhý nápad - skalka! Pustila jsem se do její stavby téměř okamžitě, byť kopec byl už zarostlý trávou,“ vypráví o svých zahradnických začátcích.
Se sháněním kamene neměla kupodivu problém, protože kousek nad domem se právě rozšiřovala silnice a terénní úpravy byly vydatným zdrojem pískovce. A ne jen tak ledajakého. „Kromě toho, že je mírně navětralý až rozpadavý, obsahuje i spousty zkamenělin. Přitom to není žádná drobotina, ale pořádné mušle. Stačí, když se i nenápadný kámen ve správném místě náhodně rozlomí,“ ukazuje jeden ze svých posledních objevů.
„Všechny mám vystavené na odiv při okrajích suchých kamenných zídek, jež v poslední době začaly šlapat skalkové úpravě na paty. Opravdu mám teď výrazné zídkové období. Doslova je stavím, kde to jen jde,“ přiznává naše hostitelka. A dodává, že hlavně zpočátku měla s ukládáním každého šutráku problém. „Aby vše vypadalo přirozeně, neustále každý obracím v ruce, zkouším různé pozice, a když už je nějaká část hotová, na druhý den se k ní vrátím a celou ji předělám. Mimo jiné v důsledku kritiky mladšího syna pak často skončím tam, kde jsem původně začínala,“ směje se a dodává, že nejlepší inspiraci nakonec našla přímo v přírodě. „Stačí od ní vše na vhodném místě jednoduše odkoukat,“ doporučuje.
Pálivé papričky, kaktusy a ovocné glóbusy
Zahradničení kupodivu oslovilo i oba syny Pekařových. „První stále pečuje o naše kouzelné rybky a navíc se zbláznil do pálivých chilli papriček. Těch extrémně pekelných, jež se už nedají konzumovat,“ směje se. (O pěstování pálivých papriček čtěte například zde.)
„A starší si zase zamiloval kaktusy. Začínal kdysi s jedním pichlavcem a dnes jich má plný skleník docela vzadu,“ vysvětluje funkci tohoto pěstitelského zázemí. Zelenina je zde v současné době ve výrazné defenzivě, zato vzrostlých ovocných stromů, přesněji jabloní, si domácí stále považují. Sice jich zde přetrvalo jen pár, ale pro zahradu a veškerý život v ní představují učiněné dobrodiní.
Hlavně putující stín pod jejich korunami. Ty mladší zbrzdila paní domácí v růstu tak, že jejich větve průběžně ohýbá a splétá do podoby koulí, jež vyhlížejí jako obří zelené glóbusy. „Tuto úpravu jsem kdysi odkoukala z jednoho televizního pořadu pro kutily a kupodivu z takto tvarovaných stromů sklidíme každým rokem také nějaké plody,“ dodává.
Zahrada plná kamene a dřeva
Nejen kámen, ale i staré dřevo překvapí člověka při procházce zahradou Pekařových na každém kroku. Nevidí se to opravdu často, aby někdo vyrovnal podél chodníku u domu podivuhodný špalír z pařezů vykopaných ze země.
Živý plot z kdoulovcePoužít kdoulovec (rod Chaenomeles) na přísně tvarovaný živý plot se v odborné literatuře příliš nedoporučuje, Pekařovi s ním ale mají odlišnou zkušenost. Jejich tvarovaná kdoulovcová bariéra je navíc doplněná obloukovitě zakončeným prostupem a v době častého jara vyplňují tuto bariéru pouze růžové květy.   Kdoulovcový živý plot, vpravo detail květů. Prostup pak plní nejen úlohu dekorativní, ale i praktickou - veškeré živé ploty po stranách pozemku jsou vysázené od plotu oddělujícího pozemek od sousedního s výrazným odstupem, takže je za nimi ukrytá další průchozí trasa. Což umožňuje například průběžnou péči o pletivo. |
Terasu u verandy před domem pak zdobí masivní pláty efektně zvrásněné dubové borky, početné špalky zde plní úlohu podstavců pod nádoby se sezónní květenou, případně se na ně může člověk dále v zahradě posadit. A když už vykazuje letité dřevo známky rozkladu a rozpadu, neváhá je Alena Pekařová doplnit například šnečími ulitami. Je třeba uznat, že to vypadá velice efektně.
„Tady vidíte, že na kytky mě moc neužije. Daleko raději mám zeleň ve všech jejích podobách: od listnáčů a jehličnanů vysázených v početných nádobách, byť to nejsou bonsaje, až po velké keře pravidelně tvarované. V podstatě se snažím o zahradu meditační, ale jdu si výhradně vlastní cestou,“ vysvětluje svůj postoj.
Což ostatně platí i o množení většiny druhů. Například kulovité zimostrázy si vypěstovala z řízků, stejně tak túje, kdoulovce a další keře. „Jen s tvarováním mám pak potíž, protože mladšímu synovi se tento přístup moc nezamlouvá. Dokonce občas protestuje, jak jsem tomu dala na frak. Nůžky do ruky tedy beru až v okamžiku, kdy není doma, a potom musím pár dní vyčkat, než zase trochu vychladne,“ uvádí paní domácí.
Tuto další inspirativní zahrady najdete v aktuálním čísle časopisu Knihovnička Zahrada s podtitulem Nápady & Styl.
