V Praze vzniklo za posledních pár let více než dvacet komunitních zahrad (jejich interaktivní mapu najdete zde) a poptávka po možnosti zahradničení ve městě je evidentně větší, než je jejich kapacita, protože zájemci hledají další možné plochy.
Co vyrostlo Na Smetance |
Zahrada, kterou si Pražané užívají Na Smetance, v těsném sousedství základní školy, v ohradě ze širokých prken, byla před třemi lety jednou z prvních.
Tehdy si skupinka lidí, kteří toužili po možnosti něco si vypěstovat vlastníma rukama a bez chemického hnojení a zároveň se potkávat s podobně smýšlejícími lidmi, všimla nevyužívaného sportoviště se třemi volejbalovými hřišti u základní školy na rohu Italské a Na Smetance. „Tak jsme zašli na úřad Městské části Praha 2 a vyšlo to. Nejprve nám prostor pronajali na rok, poté na dva. Přímo na Vinohradech si tedy teď užíváme záhony, na kterých rostou rajčata, lilky i oblíbené dýně, voní bylinky a děti ozobávají stáleplodící jahody, které si samy zalévají. Jestli to vyjde i příští sezonu, to zatím netušíme,“ říkají dnes zakladatelé spolku.
Kolemjdoucí často netuší, co vysoký plot z prken skrývá
Městské zahradničení není ani náhodou o nějaké soběstačnosti, je to spíš současný sociální fenomén. „Ani u nás nikdo nemusí mít „plné sezonní členství“, se kterým za poplatek 1 200 korun získá pronájem záhonu i se zeminou. Ani tak na všechny nevyjde. I bez záhonu se ale kdokoliv může stát členem a chodu zahrady a nejrůznějších akcí se účastnit,“ vysvětlují ti, kteří byli u vzniku zahrady od počátku.
Na rozlehlé zahradě u základní školy je dnes prostor nejen na pěstování, ale i na setkávání rodin s dětmi, sportovní zápolení, cvičení jógy i opékání buřtů. Chodí sem děti z mateřské školy i základek, které tu třeba zrovna v neděli 4. září oslaví vlastní olympiádou začátek školního roku. Přijít může kdokoliv. Podobně jako sem kdokoliv může na kompost přinést svůj bioodpad z domácnosti.
Do budování dětského hřiště se loni zapojily i děti. A maminkám malých dětí, které se tu s potomky scházejí se líbí, že tohle jejich přírodní hřiště není tak „sterilní“.
Dnešní podoba zahrady (viz fotogalerie) je výsledkem celé řady představ, z nichž se před třemi lety vycházelo. „Byl to střet různých světů, protože každý pocházíme z jiného prostředí. Dnešní podoba je taková, jakou jsme sami dali dohromady tak, aby byli všichni spokojeni,“ konstatuje jedna ze zakladatelek. Najdou se tu vzorné záhonky, které uspokojí ty pořádkumilovné, i trochu divočejší zákoutí s dětským hřištěm vybudovaným vloni z přírodních materiálů. Tam si přijdou na své ti, kterým se líbí styl komunitních zahrad, jak je známe třeba z Berlína (více zde).
 |
A největší přínos, který ve „své“ zahradě spatřují? „Je to místo, které dalo dohromady různorodou skupinu lidí, kteří by se jinak nepotkali a neseznámili se. Mladí, cizinci žijící v Praze, rodiny s dětmi, starousedlíci i senioři. A dnes se setkávají, vymýšlejí společné akce a tráví spolu čas. To se vám v parku ani na jiném místě v okolí prostě nestane,“ uzavírá Pavlína Kalousová, jedna ze spoluzakladatelek a předsedkyně spolku Zelená zahrada.
