Už před rokem doporučovala malakoložka Dagmar Říhová z Přírodovědecké fakulty UK plzáky likvidovat sběrem a následným spařením, či useknutím hlavy, což je mnohem humánnější likvidace než solení (více zde). Případně lze proti nim použít i parazitické hlístice (více v předchozím článku zde).
Sůl nedoporučovala používat ani v okolí slimáky ohrožených záhonků: "Plzáci, ač polní škůdci, při takovém postupu nesmírně trpí, stejně tak při nastřihávání. Sůl navíc ničí i ostatní život v půdě."
Její kolegyně Lucie Juřičková z katedry zoologie PřF UK v Praze, kterou jsme požádali o komentář k videu dokumentujícímu, co takové solení s plzáky udělá, je s ní zajedno: „Co plzáci vnímají, je těžké popsat z lidského hlediska, protože jejich nervová soustava a smysly jsou s těmi našimi nesrovnatelné. Bezesporu ale trpí.“
Sůl podle ní u zasažených jedinců de facto způsobuje odčerpávání vody z jejich těla, takže plzáci zasažení zrníčky soli v podstatě vyschnou. „To může trvat i několik desítek minut, podle dávky soli,“ konstatuje.
A to je jen jedno hledisko. Sůl totiž nezasáhne jen slimáky, současně si zasolujete i půdu v okolí. „Solení škodí i dalším živočichům. Naši suchozemští bezobratlí i obratlovci nejsou na vyšší dávky soli v prostředí nijak přizpůsobení,“ varuje zooložka, že solením likvidujete i užitečné živočichy.
Bližší účinky popsány nebyly, nicméně ani člověku, který na takto zasolené půdě něco pěstuje, nebude podle ní sůl v půdě prospěšná. „Většina na zahradě pěstovaných plodin rozhodně není slanomilná. Navíc se deštěm sůl vyplavuje a dostává se dále do podloží či blízké vody. Okamžité účinky samozřejmě pozorovat nelze, ale obecně není narůstání množství sodíku v životním prostředí zdraví člověka prospěšné.“
Kdo si chce ušetřit ruční sběr a následnou likvidaci plzáků, může se pustit do chovu indických běžců, tedy plemene kachen, které plzáky na pozemku spolehlivě vysbírá (více zde):
13. června 2012 |
