Nedávno se mě zeptal jeden člověk, zda jsou tu lidi pro zoo, nebo zoo pro lidi. Ano, myslím, že toto je ta zcela zásadní otázka, na kterou je potřeba hledat odpověď.
Když na konci 18. a počátku 19. století začaly vznikat první tzv. "moderní" zoologické zahrady, vznikaly zcela jednoznačně pro lidi. Motivací pro vznik některých z nich byla zcela bez obalu majetnická láska ke zvířatům, touha vlastnit neobvyklá a exotická zvířata, jiné svůj vznik stavěly více na snaze nabídnout lidem poučení a zábavu, ale středobodem jejich existence byl jednoznačně člověk.
Zoo za sebou táhnou smutné dědictví minulosti
Tento přístup přetrvával poměrně dlouho, až do 70. let, kdy vstoupila v platnost mezinárodní úmluva CITES. Dnes už je mezi moderními zoologickými zahradami absolutně nepřijatelný odchyt zvířat ve volné přírodě jen pro to, aby se mohli lidé pobavit nebo poučit.
Přenos z pavilonu trval 8 letiDNES.cz a Zoo Praha se rozhodly on-line přenos kamer z Pavilonu goril po více než čtyřech letech k 8. listopadu 2013 ukončit (bližší vysvětlení najdete zde). Běžel celkem osm let; z toho čtyři roky v rámci projektu Odhalení Českého rozhlasu, čtyři následující pod hlavičkou projektu Pomáháme gorilám na iDNES.cz. |
První snahy o pojetí zoo především jako nástroje k záchraně ohrožených druhů a ochraně přírody se objevovaly velmi pomalu a nenápadně. A nutno říci, že dodnes jsou velké části veřejnosti skryty, navzdory velkým snahám mnoha zoo právě tuto část své činnosti intenzivně propagovat.
Není to jednoduché. Zoo za sebou vlečou těžké dědictví společné historie s cirkusy, dědictví obecného přesvědčení, že by měly zoo především sloužit lidem. Nikdy se to neukázalo tak silně, jako ve dnech, kdy se zoo v Praze rozhodla zastavit přímý přenos z pavilonu goril.
Samozřejmě je jasné, že reakce jsou převážně negativní, ono to také nebylo rozhodnutí nijak jednoduché. Velmi vypovídající jsou ale reakce lidí na něj. Někteří tvrdí, že tím pro ně život ztrácí smysl, že to byla jediná radost, kterou měli, vnímají to jako trest, i když se ničím neprovinili. A celá řada lidí tvrdí, že na to doplatí gorily, chudinky malé!
Má dát zoo přednost záchraně druhu, nebo fanouškům?
Nebudu rozebírat důvody, proč byl přenos vypnut, to je věc zoo, ale neubráním se zamyšlení nad tím, jak je vůbec možné, že se pro tolik lidí stalo sledování goril přes internet středobodem jejich života? A to natolik, že nejsou vůbec schopni vnímat snahu o komunikaci. A bez ohledu na jakékoli informace si vytvářejí vlastní vysvětlení reality a vnucují ho odborníkům.
Problémy jsou v Africe... |
Přesto, že zoo stále znovu a znovu slovy odborníků objasňuje, co se v pavilonu děje, ale především se snaží vysvětlit, že problém není v pavilonu goril, ale v Africe. Tam je potřeba napřít síly a prostředky, pokud chceme, aby se na tomto světě změnilo něco k lepšímu. (Více informací o projektech pomáhajících přímo v Africe - například Toulavý autobus nebo Běh pro gorily - najdete zde.)
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že je možné propadnout závislosti na sledování goril (jak a proč taková závislost vzniká, vysvětlila psycholožka v článku zde). Na rozdíl od závislosti na cigaretách, alkoholu nebo hracích přístrojích neničí zdraví a až na některé extrémní případy ani život člověka jako takový. Ukazuje se ale, že může mít ničivé dopady na druhém konci.
Když se totiž předmětem závislosti stanou živí tvorové, zákonitě to na ně nakonec začne mít vliv. A když tato závislost začíná ovlivňovat samotné dění v zoo, je něco systémově špatně. Chápu, že gorily přinášejí radost mnoha lidem s různými problémy. Postiženým, kteří se do zoo nedostanou, lidem, kteří to mají daleko. Přesto si z této nadstandardní služby zoo nemůže udělat prioritu. Její význam by tak klesl na čistě rekreační zařízení a směřoval by někam k terapeutickému zařízení.
Ne, ty gorily tu totiž nejsou pro lidi. Pokud bychom přistoupili na to, že jsou, vrátili bychom se mentálně na úroveň počátku 19. století. Do období, kdy veřejnost považovala za správné a morální zabít celou gorilí rodinu jen proto, aby zoo získala mládě, na které by se pak lidé chodili dívat jako na něco velmi divného a exotického (více zde).
Žádná zoo by dnes neměla přistoupit na to, že jednou z hlavních atrakcí je on-line přenos z jakéhokoli pavilonu, pokud to vede k ovlivňování kvality péče o zvířata, a to se bohužel v Praze dělo.
Dnes máme gorily v zoologických zahradách proto, že jejich rodiče či prarodiče se stali obětí lidské touhy je vlastnit. Gorily nikdy v historii nebyly, na rozdíl od jiných zvířat, odchytávány za účelem vytvoření záložní populace kriticky ohroženého druhu. Dnes jsou tu jako symbol dědictví, se kterým se zoologické zahrady musí vypořádat. (Přečtěte si například příběh samice Kamby zde.)
Nemůžeme je prostě vzít a vrátit do Afriky, neumíme to. Ale můžeme chápat jejich roli jako roli ambasadorů jejich vlastních divokých příbuzných, kterým dnes hrozí vyhubení. Proto Zoo Praha realizuje projekt Pomáháme gorilám.
To rozhodnutí ukončit přímý přenos z pavilonu goril nesmírně obdivuji. Bylo k němu potřeba hodně síly a je velmi dobře, že jej udělal ten samý člověk, který přenos před osmi lety zahájil, současný ředitel zoo. On totiž na to má plné právo.
