Projekty reintrodukce, tedy navracení ohrožených druhů zvířat do přírody, realizuje stále více zoologických zahrad. Zatím to ale zdaleka není běžný postup pro všechny ohrožené druhy. Co už je u některých zvířat vyzkoušené a funguje poměrně dlouho, je u jiných druhů v plenkách. A to platí i pro reintrodukci goril.
O tu se zatím pokusilo jen několik málo záchranných center, která se snaží vrátit do přírody sirotky, zachráněné z rukou pytláků.
Dvě taková centra provozuje v Kongu a v Gabunu Aspinallona nadace, dobročinná organizace se sídlem ve Velké Británii. V obou místech se snaží obnovit populace goril nížinných.
Výběr lokalit byl nesmírně důležitý. Muselo se jednat o oblasti, kde již gorily nežijí, ale přitom jsou pro jejich život vhodné. Proto Aspinallova nadace vybrala takové lokality, kde byly gorily již před desetiletími vyhubeny. Jako nejvhodnější se ukázaly Národní park Batéké Plateau v Gabunu a rezervace Lesio-Louna v Kongu.
I z gorilího samce odchovaného v zoo se může stát vůdce
V roce 2012 Aspinallova nadace vyhodnotila výsledky celého projektu za první desetiletí. V letech 1996 – 2006 vypustili do přírody jednapadesát goril, 25 v Kongu a 26 v Gabunu. Většinou jsou to sirotci, zabavení pytlákům nebo překupníkům. Sedm goril ale uměle odchovali v zoologických zahradách v Howletts a Port Lympne Animals Parks ve Velké Británii.
Ukázalo se, že reintrodukce je úspěšná: během deseti let se narodilo 11 mláďat, z nichž 9 přežilo první rok. Matky se dokonce o svá mláďata dokázaly postarat, ačkoli jim samotným chyběla zkušenost z nepřerušené výchovy v přirozených skupinách. Za tu dobu pět vypuštěných zvířat uhynulo, tři zmizela.
Příjemným překvapením se ukázalo, že uměle odchované gorily z Anglie se dokázaly přizpůsobit životu v Africe stejně dobře jako zabavení sirotci. Naučily se v přírodě konzumovat více než 100 druhů divokých rostlin, což odpovídá i stravě divokých goril (více o jídelníčku divokých goril čtěte v předchozím článku zde). Patnáctiletý samec Djalta, který se narodil v Anglii a byl uměle odchovaný, se dokonce stal vůdcem jedné ze skupin.
Gorilu musíte doslova vodit za ruku, než ji vypustíte do přírody
Rehabilitace goril a jejich vypuštění do přírody je velmi obtížný proces. S každou skupinou vypuštěných goril v Gabunu i Kongu dlouhodobě pracovali ošetřovatelé, kteří je zpočátku brali na každodenní vycházky do pralesa, učili je, co jíst, jak se v pralese chovat, jak si stavět hnízda, a večer se s nimi vraceli do chráněných výběhů.
Jak si gorily nacházely více a více potravy v pralese, ošetřovatelé jim postupně snižovali krmné dávky. Tento proces trval několik let. Složení skupin přitom nebylo úplně přirozené: zatímco ve volné přírodě je věkové složení skupiny velmi pestré, vede ji dospělý samec a ve skupině jsou samice a mláďata různého stáří, zde se jednalo o skupiny mladých goril podobného věku, což jim pobyt v přírodě ani trochu neusnadňovalo. Přesto se tak podařilo vytvořit několik velmi stabilních skupin, ze kterých se po letech postupně odpojovali dospívající samci, aby si našli nebo vytvořili vlastní skupinu. Tedy podobně, jak tomu je u divokých goril.
Když už bylo jasné, že se gorily dokážou uživit samy, ošetřovatelé postupně omezovali denní monitorování až na sledování jednou za týden, aby gorilám opravdu nechali prostor pro nezávislý život. Po celou dobu ale gorily byly pod dozorem veterinářů, kteří je kontrolovali a v případě potřeby i zasahovali, očkovali je a podávali jim léky proti parazitům.
Přesto je riziko extrémní. Celý projekt by dokázala zlikvidovat jediná epidemie eboly nebo nájezd pytláků. Aspinallova nadace v obou rezervacích nejen vybavuje a školí silnou armádu strážců, ale rovněž intenzivně spolupracuje s místními lidmi a podporuje ekologickou výchovu dětí.
Pro oživení genofondu sáhla nadace i po skupině goril ze zoo
Problémem může být i malá genetická rozmanitost malých skupin, je tedy nutné posilovat genetický základ skupinami goril odjinud. Proto se Aspinallova nadace rozhodla v roce 2012 pro další zcela ojedinělý krok. Z Port Lympne přestěhovali do Afriky celou rodinnou skupinu, vedenou tehdy třicetiletým samcem Djalou (video můžete zhlédnout na stránkách nadace zde).
Djala pochází z volné přírody, jako mládě byl upytlačen a po dvou letech života v rodině se jako jedna z posledních legálně vyvezených goril z Afriky dostal do Howletova parku (přečtěte si zde, jak byli lovci schopni pro gorilí mládě pobít jeho rodinu). Vyrostl z něj silný a vyrovnaný samec, skvělý otec. Spolu s ním do Gabunu odcestovaly další čtyři samice a čtyři mláďata ve věku od jednoho do šesti let. Další samice, Kiba, za nimi odcestovala později kvůli vysokému stupni březosti.
Vlevo Djala ve svém výběhu v Port Lympne, vpravo v Africe, kam se v roce 2012 s celou svou rodinou vrátil.
Samotné cestě do Gabunu předcházely pečlivé přípravy: Djalově rodině změnili jídelníček, aby v něm bylo mnohem více listí a větví, protože ty tvoří základ gorilí stravy v přírodě. Poté celou rodinu přemístili do národního parku Batéké Plateau v Gabunu. Tam zvířata nejprve vypustili na zhruba čtyřhektarový ostrov uprostřed řeky, kde si postupně zvykala na přirozenou stravu a pobyt v džungli. Měla tak možnost se aklimatizovat na podnebí i na místní parazity a přitom zůstat pod denním dozorem ošetřovatelů a v případě potřeby i veterinářů.
Všechny gorily se na ostrově začaly okamžitě chovat jako doma, po vypuštění z přepravních beden se vydaly na průzkum a brzy se začaly věnovat sběru potravy. Vše ale neprobíhalo úplně hladce, zpočátku se skupina na nějakou dobu rozdělila. Jednou měl dokonce Djala vážnější problémy, když ho pravděpodobně trochu pochroumal slon, který přes ostrov prošel. Ale nakonec se místnímu prostředí zvířata velmi dobře přizpůsobila.
I spojení se samicí Kibou bylo překvapivě hladké. U vypouštěcí plošiny se v té době pohyboval Djala spolu s několika samicemi a Kiba vyběhla z bedny ještě dříve, než se dvířka úplně zvedla. Hned ji zaujalo připravené ovoce a ostatní členové skupiny se chovali tak, jako by od nich nikdy oddělená nebyla.
Za nějaký čas gorilám umožní po připraveném mostu přechod do rezervace, jejich monitorování bude samozřejmě pokračovat.
Podle studie mají vypuštěné gorily dobrou šanci na přežití
Podle studie Aspinallovy nadace postavené na počítačovém modelu má gorilí populace dobré šance na přežití v časovém horizontu 200 let i delším. Současně potvrzuje, že posilování populací dalším vypouštěním goril může významně zvýšit pravděpodobnost jejich přežití i její genetickou rozmanitost.
Vytvoření modelu přitom bylo složité. "Gorily žijí více jak 40 let, nerozmnožují se před desátým rokem života a samice přivádějí na svět mládě asi tak jednou za pět let," uvedl k tomu spoluautor studie Christelle Chamberlan, jenž pracoval jak s oběma reintrodukovanými populacemi, tak s horskými gorilami ve Rwandě. "Poměrně malé změny v porodnosti nebo v přežití samic by způsobily velké změny v předpovídaném růstu populace. Dostatečný počet zdravých rozmnožujících se samic je tedy kritický pro přetrvání populace," dodal vědec.
Tento zatím velmi ojedinělý projekt návratu uměle odchovaných goril do volné přírody zatím vypadá jako úspěšný, ale i jeho realizátoři sami přiznávají, že mají před sebou ještě dlouhou cestu. "Doposud výsledky tohoto projektu předčily veškerá očekávání. Nicméně gorily stále žijí na hraně. Malé reintrodukované populace se vždy můžou zhroutit v důsledku náhodných změn. Na obou lokalitách plánujeme vypuštění dalších goril, což zvýší šance populace na přežití. Ve skutečnosti jsme stále ještě na začátku," řekl Tony King, koordinátor reintrodukčního programu Aspinallovy nadace.
