Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

VIDEO: Tamařino slůně je menší, ale šikovné. S Maxem už je pohromadě

  0:10aktualizováno  0:10
Pražská zoo má od pátečního večera nové slůně. Jedenáctiletá slonice Tamara přivedla na svět svého prvního potomka. A její rychlý a bezproblémový porod za přítomnosti slonice Janity a malého Maxe chovatele příjemně překvapil. Otcem osmdesátikilového samečka je samec Ankhor.

V pátek 7. října to byly přesně čtyři roky, co slonice Tamara a Janita přicestovaly do sychravé podzimní Prahy ze Šrí Lanky (viz článek s videem zde). Tehdy se musely aklimatizovat na jiné podnebí i stravu a do jara čekaly ve starém pavilonu ve spodní části zoo na přestěhování do nové expozice Údolí slonů v horní, severní části zahrady vybudované mimo záplavovou zónu (více zde).

„Tenkrát bych si už z pověrčivosti netroufl odhadovat, že za čtyři roku tu budou jejich dvě slůňata. I když to samozřejmě bylo cílem transportu mladých slonic k nám, potažmo do Evropy - aby měly Tamara s Janitou slůňata. Je to i zásluha české diplomacie, že se to povedlo, a my doufáme, že se nám podaří přivézt ze šrílanské Pinnawaly ještě další dvě slonice. Protože to by byla ohromná investice do soudržnosti této skupiny a do toho, aby fungovala téměř jako v přírodě,“ řekl iDNES.cz ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.

Rychlý porod a drobné, ale úžasně živé a akční slůně

Tamaru měli chovatelé celou řadu měsíců pod kontrolou, protože u každé březí slonice pečlivě monitorují hladinu progesteronu. „Od středy bylo jasné, že se porod blíží, a ve čtvrtek, že začíná,“ říká kurátor savců Pavel Brandl.

Fotogalerie

Tamara začala opravdu rodit už v noci na pátek, pak pravděpodobně porod pozastavila a pokračovala v pátek v podvečer, kdy už byl v pavilonu klid. „To u slonů možné je a bylo to samozřejmě překvapení. Podstatné v tu chvíli bylo, že mládě je živé a v pořádku, že začíná pít od matky, neplete si nohy a dokáže stát,“ vzpomíná Bobek na emocemi nabitý páteční porod (více zde) .

V tu chvíli byla s Tamarou ve výběhu i slonice Janita se svým půlročním potomkem Maxem a vše proběhlo v naprostém klidu. Podle chovatelů tam nebyla známka žádné nervozity, jak říkají „ani nezaplácali ušima“. Jen třímetrákový Max se o novorozeně zajímal natolik živě, že ho spolu s Janitou od Tamary pro jistotu oddělili. Mohl by být - byť nechtěně - pro její slůně i nebezpečný.

Porodní váha Tamařina potomka - 80 kilogramů - je v přirozeném rozpětí, i když se od Maxovy (půlroční potomek druhé šrílanské samice Janity, více zde) porodní váhy liší o celých 24 kilogramů. Max měl čtyři kila přes metrák.

Tamara se od samého počátku chová jako velmi dobrá matka. „Je to pro nás až překvapení, protože Tamara je poněkud komplikovanější povaha. Chystali jsme se na možné komplikace, ale je naprosto vzorná a klidná,“ konstatuje Pavel Brandl s tím, že slonice své mládě nejen vzorně kojí, ale i aktivně chrání. „Když Max její slůně začal hned považovat za partnera pro hraní, hned od ní dostal pár výchovných šťouchanců a už si na něj zdaleka tolik nedovolí.“

Na tři malá slůňata ve stádě bude radost pohledět

Janitu s Maxem nyní chovatelé od novopečené matky s malým slůnětem oddělují na večer a na noc. „Přes den už zřejmě budou chodit všichni čtyři pohromadě, záleží na chování zvířat. Max klidně zase může začít být drzý, takže tyto věci budeme řešit zcela operativně podle situace,“ usmívá se kurátor.

Podobně to bude s pobytem dnes pětidenního slůněte venku. „Sloni chodí ven samozřejmě i v říjnu, ale pro malé slůně je teď vzhledem k počasí pobyt venku nemožný. Tím se odkládá i jeho seznamování s některými dalšími členy stáda. Uvidíme, jestli ještě přijde nějaký záchvěv babího léta,“ konstatuje Brandl.

Max, který se narodil 5. dubna, měl štěstí na teplé jarní počasí. Už desátý den se podíval ven a začal se seznamovat s ostatními členy stáda (více zde):

Srovnání Maxe a malého slůněte je podle kurátora vůbec zajímavé. „Čerstvé osmdesátikilové slůňátko je takový krásný asijský slon narozený v Asii, na rozdíl od Maxe, který byl se svými 104 kilogramy na evropském průměru.“

A oba liší se i chováním. „Tohle slůně se zdá rychlejší, šikovnější, nemělo problém s hledáním vemínka. Na rozdíl od Maxe, který ho pravidelně hledal i u zadní nohy matky, tohle od začátku dobře vědělo, kde ho hledat, jak se natáhnout a sát. Děti se ale nemají srovnávat. Hlavně že obě slůňátka pro nás vypadají velmi dobře. Pro nás je to něco, co před deseti lety byla úplná fikce a teď je to realitou,“ raduje se Brandl a dodává, že každý sloní porod v Evropě je pořád něčím výjimečným.

Návštěvníci pražské zoo se tedy mají z čeho těšit. Tři slůňata najednou jsou k vidění málokde. „Třiapůlletá samička Sita už je přece jen trochu starší, ale Max je nesmírně živý a nesmírně hravý. A až s ním tohle slůně bude společně vyrůstat, bude to neuvěřitelná rošťácká dvojka,“ těší se ředitel pražské zoo.

V chovu slonů musíte plánovat na desítky let dopředu

Navíc s každým porodem se něco nového naučí jak chovatelé, tak i sloni. Protože čím více se daří chovatelsky navodit podmínky pro co nejpřirozenější fungování sloní skupiny, tím pravděpodobněji by se mohla podařit i synchronizace cyklu u samic, jako se to děje ve skupinách samic ve volné přírodě. „Pak by tu jednou mohlo být slůňat v nízkém věku třeba ještě víc. Už tyto dva časově blízké porody se blíží tomu, jak se to děje v naprosto přirozených podmínkách,“ uvádí Bobek. Dvě mladé šrílanské samice se už staly jádrem pražské sloní skupiny.

První krůčky nejsou ani pro slůně jednoduché.
V bezpečí u nohou mámy Tamary.
Mámimo obrovské tělo je pro slůně jistotou.
V bezpečí u nohou mámy Tamary.

První krůčky nejsou jednoduché. Pod ochranou klidné matky je ale slůně v naprostém bezpečí.

Pokud se podaří získat ze Šrí Lanky další dvě slonice, bude to chovatelsky ohromný úspěch, i když by to znamenalo nějaké změny ve skupině. Část slonů by se musela přesunout jinam, Shanti a Gulab by ale zůstaly jako takové babičky. „V dlouhodobém horizontu by to znamenalo vytvoření opravu funkční skupiny, protože u slonů je potřeba myslet na desítky let dopředu - teprve v deseti letech dospívají, pak tu desítky let jsou. A pokud ta skupina přirozeně funguje a je spokojená, tak je to to nejlepší zadostiučinění pro chovatele,“ vysvětluje Bobek.

A dodává ještě jednu zásadní věc: „Tento chovatelský úspěch by nebyl myslitelný bez vzniku tohoto nového pavilonu. Který je nejen moderní, ale také leží mimo území ohrožované povodněmi. Gorily, pro nás další klíčová zvířata, jsou v nejníže položeném pavilonu bohužel povodněmi stále ohroženy.“

Výstavba nového pavilonu pro gorily (více o jeho projektu zde) přitom již měla být v tomto roce zahájena. Blokuje ji však městská část Troja, přestože pražští radní rozvoj zoo odsouhlasili (podrobnosti zde).





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.