Vybudování nového, světově unikátního pavilonu pro velemloky bylo ambicí současného ředitele Zoo Praha Miroslava Bobka už v okamžiku jeho nástupu do funkce v lednu 2010. Setkával se ovšem zpočátku spíše s rozpaky, a to i ze strany zkušeného kurátora plazů a obojživelníků Petra Velenského. Už proto, že žádný srovnatelný pavilon nikde ve světě neexistuje a jde sice o unikátní, ale noční a nepříliš vábně vyhlížející tvory (více o velemlocích a přípravách projektu zde).
Fotogalerie |
Přesto byl před dvěma lety položen základní kámen Velemlokária. Od té doby rostlo ve spodní části pražské zoo, v těsném sousedství pavilonů velkých želv, goril a šelem. Veřejnosti se otevře v sobotu 31. května v 11 hodin, více k slavnostnímu programu najdete zde. Kromě možnosti sáhnout si přímo do nádrží s velemloky si návštěvníci vyslechnou od Jiřího Lábuse úryvek Čapkovy Války s Mloky - pro kterou byli velemloci čínští předlohou.
Velmi mladé a malé i mnohem starší a mnohem větší exempláře velemloků čínských obývají Velemlokárium již několik týdnů. K radosti kurátora Petra Velenského se všichni dobře adaptovali a změna prostředí je nijak nerozhodila. Novinářům na úterní tiskové konferenci představil tyto záhadné tvory a jejich jednotlivé zástupce s nakažlivým nadšením. I proto, že je reálná naděje, že se je zhruba v horizontu pěti let podaří v pražské zoo i rozmnožit, podobně jako to Velenského tým dokázal mimo jiné s varany komodskými (více zde).
Pavilon by měl být připraven na povodeň i odchov mláďat
Podmínky pro to mají. Na zoologické koncepci spolupracovali Miroslav Bobek s Petrem Velenským v podstatě v průběhu uplynulých tří let. Už proto, že velemloci jsou velice choulostivá zvířata, citlivá na sluneční světlo a náročná na čistotu vody a vysoký obsah kyslíku ve vodě.
Fakta o pavilonuNízkoenergetický pavilon zabudovaný částečně v podzemí má díky vrtu vlastní zdroj čisté vody, kterou čerpadla ženou přes složité filtrační systémy a chladí na 17 °C. V létě by mělo být v pavilonu příjemně chladno, v zimě bude vytápěn tepelným čerpadlem na 15 °C. Veškeré světelné zdroje mají podobu LED čipů. Provozní náklady sice prověří až běžný provoz, ale v zoo věří, že budou minimální. Stav zaměstnanců zoo Velemlokárium navýšilo pouze o jednoho. |
Velemloci žijí jako samotáři, proto mají ve svém pavilonu k dispozici pět samostatných, ale vzájemně propojených bazénků, aby se dospělá zvířata mohla navzájem navštěvovat a zase opouštět. "Až budou mladí samci dospělí, začneme si hrát například s teplotou vody, abych jim nasimuloval ty nejlepší podmínky pro jejich rozmnožení a odchov mláďat," těší se Velenský.
Architekt David Wittassek z ateliéru Qarta Architektura s.r.o. a jeho spolupracovníci museli vnímat veškeré připomínky kurátora v průběhu přípravy projektu i vlastní stavby. "Byla to pro nás práce naprosto výjimečná a specifická. Například jsme museli vyřešit, jak velemloky návštěvníkům přiblížit z čelního, horního i spodního pohledu," popsal architekt. Vyřešit museli i fakt, že pavilon leží v části reálně ohrožené záplavami, což si nanečisto vyzkoušeli už během výstavby loni v červnu (více zde).
Velemloci rostou pomalu, ale dožívají se až šedesáti let
"Vybudovat Velemlokárium znamenalo vyřešit zdánlivě nekonečnou řadu problémů a současně jsme stáli před úkolem zajistit samotné velemloky. To nebylo vůbec jednoduché, protože Čína, kde žijí a kde jsou také chováni na farmách, se k jejich exportu staví podobně neochotně jako kdysi dávno k možnosti vývozu bourců morušových," přiblížil dlouhou cestu k zabydlení Velemlokária unikátními tvory Miroslav Bobek.
Před šestnácti měsíci se podařilo získat třicet mláďat velemloka čínského, která byla stará tři až čtyři roky a měřila od necelých dvaceti do třiceti centimetrů. Představovala sice v tu chvíli velkou naději do budoucna, ale představě největších obojživelníků planety příliš neodpovídala a nezbylo, než se začít rozhlížet po dospělých jedincích.
Velemloky představí pražská zoo ve dvou světelných režimech: „den“ a „noc“. Vždy od devíti hodin ráno bude ve Velemlokáriu denní světelný režim, v poledne se přejde na noční režim. V modrém „nočním“ světle velemloci trochu ožijí. Po návštěvní době se v pavilonu zapne „fyto“ režim, který je přízračný fialovou barvou. Reflektory ze svítivých diod umožňují život rostlin. Na posledním snímku zázemí pavilonu s technologiemi.
O to pyšněji dnes v zoo představili zřejmě hlavní hvězdu Velemlokária, samce jménem Karlo, který se narodil koncem 70. let, měří 155 centimetrů a váží přes 26 kilogramů. Domov má v městském muzeu v německém Karlsruhe, odkud si ho Zoo Praha vypůjčila, než tam pro něj vybudují nové chovné zařízení.
Další dva dospělé velemloky čínské se pražské zoo podařilo získat natrvalo. Oba se narodili v roce 1995, žili naposled v Berlíně a ve Schmidingu a měří sto třicet čtyři a sto pět centimetrů. Jde o samce Nataliho a samici Šmícu.
Mezitím ovšem velmi povyrostla i některá z dovezených mláďat. "Dvě z nich jsou podle rychlejšího růstu a velikosti hlavy pravděpodobně samci, takže věřím, že by co do velikosti mohli předstihnout i Karla. Jeden už měří třiašedesát a druhý šedesát centimetrů," prozradil s neskrývanou radostí v hlase Petr Velenský.
"Na počest Karla Čapka a jeho Války s Mloky jsme je pojmenovali Andy Jablonský a Boleslav Jablonský," představil je Miroslav Bobek. V tomto duchu také budou postupně pojmenováváni i další ze zatím malých velemloků Zoo Praha.
