U labradora, kterého museli utratit pro nezvladatelné nervové příznaky typické pro Aujeszkyho chorobu, zažádal o laboratorní vyšetření veterinární lékař a vyšetření provedené ve Státním veterinárním ústavu v Olomouci nemoc potvrdilo. Majitel uhynulého psa pochází z Bohuňovic na Olomoucku a podle něj se pes koncem loňského roku dostal do kontaktu s divokými prasaty.
Loni nebyl hlášen žádný podobný případ, v roce 2014 byly podle Státní veterinární správy potvrzeny dva podobné případy výskytu této choroby.
Psům i dalším domácím zvířatům reálná nákaza hrozí právě od divočáků, v chovech domácích prasat se totiž tato nemoc u nás nevyskytuje, potvrdil Petr Pejchal, tiskový mluvčí Státní veterinární správy.
Poslední případ Aujeszkyho choroby se podle něj u domácích prasat v ČR vyskytl v malochovu v Nové Vsi v okrese Benešov v březnu 2004. Jednalo se také o přenos nákazy z uloveného divočáka na domácí prasata. Všechna prasata v chovu byla tehdy vyšetřena a tři pozitivní kusy utraceny.
Pozor, až třetina divočáků je pozitivních. Lidem nic nehrozí
V roce 2013 byl v populaci divokých prasat v ČR ukončen několikaletý monitoring výskytu protilátek proti viru Aujeszkyho choroby a podle výsledků je pozitivní v průměru zhruba třetina divokých prasat napříč regiony.
Skutečné množství potenciálních vylučovatelů viru je však těžké určit, protože pro herpesviry je charakteristická možnost latence. (To znamená, že virus v hostiteli v tu chvíli pouze přežívá, nicméně imunitnímu systému zůstává skryt a není tedy ani prokazatelný. Toto stadium ale kdykoliv může přejít do akutní fáze choroby, kdy je virus přenosný na dalšího hostitele.)
Aujeszkyho chorobaInfekční virové onemocnění, označované též jako Pseudorabies, tedy pseudovzteklina, poprvé popsal v roce 1902 profesor Aujeszky v Maďarsku u skotu. Původcem onemocnění je herpesvirus, který napadá nervovou soustavu a dýchací ústrojí. Nákaza je přenosná také na skot, ovce, kozy, psy, kočky, králíky, stejně tak na volně žijící živočichy, rozšířena je prakticky po celém světě. |
Choroba se z nemocného zvířete přenáší nejčastěji přímým kontaktem, ale také jeho slinami, krví, pozřením vyvržených vnitřností či odřezků masa. Herpesvirus pak napadá nervovou soustavu a dýchací ústrojí zvířete, onemocnění přitom není léčitelné a pro nakaženého psa znamená jistou smrt.
Proto Petr Pejchal v každém případě radí, aby myslivci nepouštěli svoje psy do kontaktu s dospělými divočáky, kteří jako jediní nákazu přežívají, a jejich syrovým masem by psy v žádném případě neměli ani krmit. Na člověka choroba přenosná není.
Že je setkání psa s divočákem v lese poměrně reálné, dokazuje například příběh labradora, který zachránil svého pána před útokem divočáka (čtěte zde), podobně zasáhly v jiném případě brazilské fily (článek najdete zde).
