Kynkažu, malá noční, medvídkovitá šelma, pochází z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky. Lovena je pro obchody se zvířaty, pro kožešinu i maso.
Stella už se narodila u chovatele v USA, od něj si nyní 2,5letou samičku ve třech týdnech odvezl mladý pár z Floridy, Justin a Samantha. Ti jsou přesvědčeni, že je považuje za své rodiče a jejich malého syna za svého sourozence. Zatím spolu vycházejí bez problémů.
Mladí manželé nicméně přiznávají, že je péče o takové zvíře nesrovnatelná s péčí o psa nebo kočku: „Stella je ve svých požadavcích mnohem náročnější, říkáme jí ‚Naše královská výsost‘.“
Na určení nějakých mantinelů a pravidel mohou Powellovi zapomenout, Stella se podle nich nedá trénovat. „V podstatě ji necháváme dělat, co sama chce,“ konstatuje Justin. Koneckonců to dokládají její fotografie a videa sdílená na Instagramu i facebookovém profilu.
Kynkažu si lidé někdy pletou s fretkou, lemurem nebo opicí, ale nejblíže je tato šelmička příbuzná s mývalem. Živí se především ovocem a díky svému dlouhému jazyku i nektarem z květů. Stella prý má nejraději banány. V zajetí se může kynkažu dožít až 40 let.
Divoká exotická zvířata do rodiny nepatří
Na jedné straně jsou majitelé sdílející roztomilé fotografie a videa z domácího prostředí, na druhé straně je zvíře, který si takový život nevybralo. A nikdy už nemá šanci prožít plnohodnotný život.
Na lidskou touhu po výjimečnosti doplácí zvířata„Pokud tento příklad povede k následování, může vzniknout podobná situace, jako před lety u asijských outloňů. Tehdy videa „roztomilých“ poloopiček na světové síti zvedla vlnu poptávky po outloních odchycených v přírodě. To vedlo k tomu, že se bohužel nakonec všechny druhy outloňů zařadily na „Červený seznam“ ohrožených druhů IUCN a rostoucí obchod s nimi vedl k jejich přeřazení do první přílohy mezinárodní úmluvy o obchodu s volně žijícími druhy (CITES),“ upozorňuje zoolog Pavel Brandl na skryté nebezpečí chovu exotických zvířat jako domácích mazlíků. (Smyslem zmíněné úmluvy je mj. celosvětová kontrola obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů, včetně těch odchovaných v zajetí.) Celá „roztomilost“ outloňů je přitom založená jen na jejich vzhledu. „Jako noční tvorové mají velké kulaté oči, stejně jako kynkažu – to ale o skutečné roztomilosti či přítulnosti vůbec nic nevypovídá,“ konstatuje Brandl. (Foto a více o outloních v článku zde.) Samozřejmě lze podle zoologa chovat i tato zvířata seriózním chovatelským způsobem. „V tom případě však nemůže být kynkažu domácím „mazlíčkem“. Musí mít vlastní prostor, vybavený podle požadavků druhu a možnost setkat se v životě s partnerem svého vlastního druhu.“ |
„Všem zájemcům o domácí exotické mazlíčky se vždy snažím vysvětlit, že nedomestikovaná zvířata nejsou pro roli mazlíčků určená. Domestikované formy - ať už jsou to psi, kočky, nebo třeba zlatý křeček či kanár - prošly dlouhou řadou generací umělého výběru. Tedy šlechtění, které z vlka, kočky divoké či divokých hlodavců a ptáků vytvořilo zvířata, jejichž vlastnosti je předurčují pro to, aby byla lidem společníky,“ komentuje příběh zoolog Pavel Brandl, kurátor savců Zoo Praha.
„U původních, nedomestikovaných forem to tak není. Většina domácích mazlíčků navíc celý život prožije ve společnosti člověka, aniž by dostala šanci na život s vlastním druhem, na reprodukci,“ pokračuje zoolog. (Více například zde.)
„Uměle odchovaný kynkažu je do určité míry sociopat, vytržený z přirozených vzorců chování a fixovaný na člověka. A z hlediska základní potřeby každého živočišného druhu – tedy vlastní reprodukce – vlastně ztracený, dalo by se říci biologicky mrtvý,“ konstatuje zoolog.
Navíc je podle odborníka nutné počítat s tím, že v dospělosti kynkažu neztratí jen svou mláděcí roztomilost, ale i zábrany. „Stane se nočním mrzoutem, který bude agresivně napadat své chovatele – teď mluvím z vlastní zkušenosti, před dvaceti lety prošel uměle odchovaný kynkažu i našimi chovy.“
