Chtěli vlastní čaj, tak jezdí pečovat o kus čajové zahrady v Gruzii

Zahrady mají nejrůznější podoby. Mladý pár z Frýdku-Místku a Třince vycestoval mimo domov a pronajal si malou část čajové plantáže v Gruzii, ze které za dob Sovětského svazu pocházela velká část proslaveného „ruského“ neboli černého čaje. Svou zahrádku přihlásili do soutěže Naše krásná zahrada.

„Díky Petru Sičovi, který do Gruzie jezdí pro čaj už roky, vznikl v regionu Guria projekt Sdílená čajová zahrada,“ vysvětluje Adéla Štromajerová. Princip spočívá ve sdílení péče o zahradu s více lidmi: sdílení nářadí, které by si jinak každý musel kupovat sám, sdílení znalostí o zpracování čaje, podílení se na práci, kterou je nutné udělat. Lze tak zvládnout víc, než by dokázal jedinec.

Pozemek o rozloze skoro 5000 m² je osázený čajovými keříky, které tu byly vysázené už před lety, nicméně už se o ně nikdo nějaký čas nestaral. Jsou zarostlé trním tak, že je není vidět. A zastřihované už taky nebyly léta, takže si bují vesele do všech směrů.

Adéla s přítelem si pronajali  sto čtverečních metrů, konkrétně čtverec o rozloze 10 na 10 metrů. „Kromě toho, že jsme s dalšími lidmi přijeli pracovat na budování zázemí a pomoci s vykopáním studny nebo nekonečným pletím mezi čajovníky na celé zahradě, jsme se mohli začít starat o vlastní záhony a poprvé v životě si sklidit a zpracovat vlastní čaj,“ popisuje nadšeně Adéla.

Uznává, že to může vypadat jako šílenost, jezdit až do Gruzie jen pro to, aby si člověk mohl dovézt trochu čaje, který si může koupit i doma. Současně přiznává, že jsou s přítelem velcí čajoví nadšenci, takže pro ně je péče o vlastní kousek čajové zahrady splněným snem.

Na prvních dvou fotografiích čajová zahrádka Adély a Radka před a po měsíční usilovné péči.

Vybrali si pozemek v jednom z rohů, na počátku zarostlý stejně jako skoro celý zbytek zahrady. „Všude ostružiny, akáty, kapradiny a někde mezi tím nízké čajové keříky, které čekaly na své znovuobjevení,“ vzpomíná Adéla na veskrze ruční práci, protože budování zahrady je v počátcích a nářadí chybí.

Boj s pichlavým trním na pronajatém aru čajové plantáže s čajovníky nebyl tak úplně legrace.

„Museli jsme všechno vytrhat hezky poctivě ručně. Nasadit kvůli trní nejtlustší rukavice, po ruce si nechat nářadí na vytažení a následné přeseknutí obrovských kořenů akátu a pustit se v subtropickém vedru západní Gruzie do práce. Několik dní jsme svědomitě pleli, smažili se na sluníčku, potili se a nemohli uvěřit, jak ty keříky čajovníků mohly pod tou obrovskou vrstvou plevele vůbec přežít,“ popisuje milovnice čaje.

Za několik dní konečně mohly čajovníky svobodně dýchat a po dlouhé době nastavily lístky ostrému letnímu gruzínskému sluníčku. „Pak ještě bylo nutné čajovníky ostříhat, aby rostly zhruba tak, jak bychom chtěli, postarat se o jejich výživu, zabránit pleveli v návratu a hlavně čaj sklidit a zpracovat do výsledného produktu,“ vysvětluje Adéla.

Vojtěška mezi čajovníky by se měla postarat o přísun cenného dusíku a zabránit plevelům v šíření.

O přísun cenného dusíku keříkům čaje by se teď měla starat vojtěška, kterou mladí pěstitelé vyseli do řádků mezi čajovníky. Současně by měla zabránit tomu, aby se plevel po zahradě nerozšiřoval tak rychle. „Vysévání vojtěšky není v Gruzii zvykem, až čas ukáže, jak bude tento experiment fungovat,“ doufá Adéla, že se jim podaří péči o vysněné čajovníky co nejlépe vychytat.

Keříky ostříhali jen minimálně, aby do další sklizně v září trochu povyrostly. Zatím se totiž s přáteli musí při sběru čajových lístků nepříjemně hrbit.

Po měsíci dřiny sběr čajových lístků za odměnu

Čaj černý, zelený, bílý či třeba oolong pochází z jedné rostlinky, a to čajovníku (Camellia sinensis). Jaký čaj z lístků vzejde, to záleží na jejich následném zpracování po sběru. Adéla s Radkem si zatím nechávají radit od kluků, kteří se o zahradu starají.

Příběh plantážníků

Plantážníci pilně pleli pole. Pichlavá potvora prorostla plantáží, pobodala plantážníkům prsty, paty, prdel, paže, prsa, plecka. „Padej pryč, protivo pichlavá!“ Pobodaní plantážníci plakali. „Proč pícháš?“ Pichlavá potvora prorůstala pořád, pekelně prudíc. Plantážníci počali pracovat. Potvoru protrhali, prostříhali, pořezali, pošlapali, potom prohodili plotem. „Pche!“ Propocení plantážníci potřebovali pauzu. Pili pivo, pčaj, papali polívku. Pak pracovali pěkných pár pondělků, pátků... Potvora pořád prekérně prudila, přestože plantážníci pilně pracovali. Posnídali, pleli, poobědvali, pleli, pili pčaj, povečeřeli, pili pivo, pekli párky při plápolajícím plameni, pěli pěkné písně, pohodlně pospali. Po pár pátcích plantážníci potvoru porazili. Pomstili poničení plantáže, pobodání prdelí. Pěkně!

(Popis dřiny kolem čajovníků, jak ho svorně viděla skupinka „plantážníků“ po celodenním boji s pichlavým trním.)

„Sbírají se jen nejvrchnější, nejmenší a nejmladší lístky spolu s nerozvitým  pupenem, tzv. tipsem, který dává nejkvalitnější čaj. Tyto mladé lístky se následně nechají zavadnout, ideálně ve stínu. Teprve když už nekřupou pod rukama, je na řadě další zpracování,“ vysvětluje Adéla.

Čaj se například zahřívá, pokud chcete čaj zelený, který nesmí zoxidovat. Ale také roluje, tedy mačká a míchá, aby se z lístků uvolnily enzymy a další chemické látky, nebo se tvaruje do čajových smotků ve tvaru kuliček. A pak se čaj suší. Tajů výroby čaje je ovšem tolik, že prý bude Adéle s Radkem trvat ještě několik let, než budou moci říct, že tomuto procesu aspoň trochu rozumí.

Zatím mladí nadšenci věnovali své čajové zahrádce v Gruzii měsíc intenzivní práce a v září na ni opět zamíří, aby sklidili další várku čaje.

Zpracování čaje je poměrně složitá věda, kterou se budou nadšenci ještě dlouho učit.

„Není ho moc, akorát pro nás a naši rodinu. Nám to stačí a vlastní malovýrobu čaje si neskutečně užíváme,“ uzavírá Adéla. Někdo prostě pěstuje zeleninu nebo si hýčká jabloňový sad, oni pečují o čajovníky a sklízí čaj. A doufají, že jim pronajaté čajovníky budou dělat radost ještě nějakou řádku let.

V soutěži Naše krásná zahrada získá 10 výherců balíčky výrobků Fieldmann v hodnotě více než sto tisíc korun

Pošlete sérii fotografií své zahrady a jednoduše popište alespoň na 30 řádcích (cca 1 800 znaků) její příběh. Příspěvky lze posílat až do středy 12. září 2018, 12:00 hodin, na e-mailovou adresu redakce [e-mail]. Čím dříve tak učiníte, tím větší šanci máte na zařazení již do 1. kola (viz info níže). Do předmětu zprávy uveďte „Naše krásná zahrada“, velikost e-mailu by neměla mít přes 5 MB (případně - ideálně šířkové snímky - zašlete přes www.uschovna.cz). Soutěž bude dvoukolová, v každém kole čtenáři vyberou pět zahrad, které je nejvíc zaujaly (zde podrobná pravidla soutěže).

Ceny pro výherce 1. kola (5 balíčků)

Ceny pro výherce 2. kola (5 balíčků)

Ceny pro 1. kolo: Pět výherců obdrží balíček výrobků Fieldmann určených pro zahradu v maloobchodní hodnotě 10 388 Kč obsahující benzinovou sekačku (šířka záběru 40 cm), benzinový křovinořez (obsah motoru 25 ccm) a akumulační teleskopické nůžky na trávu a keře.

Ceny pro 2. kolo: Pět výherců vybraných v čtenářské anketě obdrží balíček výrobků Fieldmann určených pro zahradu v maloobchodní hodnotě 10 879 Kč obsahující sestavu zahradního nábytku EVA, elektrickou řetězovou pilu Oregon (o výkonu 2400 W) a akumulační nůžky na trávu a keře.