Jako penzion s restaurantem se prezentuje podnik, jehož majitelé Zdeňka Pohlreicha coby šéfa požádali o pomoc. Zoufale potřebují nezaujatý pohled a rady, jak podnik posunout tak, aby byl schopen se uživit celoročně a nemuseli ho dotovat z truhlářské výroby. Už tak se má rodina se třemi dětmi co otáčet.
Pan Svoboda truhlaří, postupně vylepšuje penzion a ještě dělá provozního, jeho žena se ohání motorovkou a vyrábí dřevěné anděly, kteří se i dobře prodávají. Naštěstí. Protože ve specifické pohraniční lokalitě Nového Města pod Smrkem to manželé Svobodovi opravdu nemají snadné.
„Hřáškový“ krém, „držková“ nebo „vepěnky“ s háčkem nad písmenkem „pé“ sice nepatří k tomu nejlepšímu z jejich produkce, lépe by se na jídelním lístku vyjímal hráškový krém, dršťková a vepřenky. Nicméně snaží se. Všichni tu jsou rádi za každý podnět, který jejich situaci může obrátit k lepšímu. Vývěska bez chyb je ovšem základ, znamená první kontakt s hostem.
V kuchyni problém není, kuchařem a šéfkuchařem v jedné osobě je sice teprve sedmadvacetiletý kluk vyučený v oboru, ovšem s desetiletou praxí a nadšením, jaké by mu většina kuchařů mohla závidět. Tousty s pikantní směsí na způsob kaťáku sice nedělá rád, zrovna tak jako smažený sýr, na který sem cíleně jezdí především Poláci, nicméně respektuje přání hostů.
O klientelu z Polska by bylo hloupé se připravit, vždyť z nejbližší polské obce je to sem šest kilometrů. Navíc je tu konkurence v podobě zavedené místní hospody, kde slušně vaří, je tedy především potřeba, aby o sobě Svobodovi dali vědět.
Kromě unikátní venkovní pece na dřevo má bike bistro naštěstí i slušného šéfkuchaře.
S úpravou konceptu z „restaurantu“ na bistro nemají problém, práce se nebojí a za šéfovy dobře míněné rady jsou vděční. Takže to šéf opět rozjede i v kuchyni, aby si kuchař i majitelé uvědomili, že hospoda nesmí být otrokem svého menu, ale oslavou dobré kuchyně. Navíc když mohou využít vlastní unikátní venkovní pec na dřevo na pečení všeho možného masa.
Každopádně pondělní premiéra prvního dílu podzimní a současně poslední řady primáckého Ano, šéfe! předvedla, jaké jsou po deseti letech trvání pořadu v kuchyních restaurací vidět změny. Řada z nich už si umí poradit a nemají problém nabídnout hostům slušné jídlo z čerstvých surovin.
Přesto se vždycky bude hodit pohled zvenčí od nezaujatého profíka. V tom Zdeněk Pohlreich zkušeného restauratéra a šéfkuchaře ani tentokrát nezapřel, i když už je podle vlastních slov moc unavený na to, aby lidem zasahoval do života. S Ano, šéfe! končí.
Bike bistro U všech andělů je tak jedním z posledních podniků, kde si šéfa můžete užít. A dokonce si podle něj zaslouží i šéfovskou samolepku s hvězdou. Teď ještě, aby se majitelům podařilo do něj nasměrovat hosty.
