Abyste nesrovnávali novou šéfovou Jitku Pagana a jejího syna Santa se šéfem, jakým byl Zdeněk Pohlreich, museli byste trpět absolutní ztrátou paměti. Vytratit by se musela i jeho britská předloha v podobě Pekelné kuchyně s Godrdonem Ramsaym.
Koukali jste se na Ano, šéfe! protože vás zajímá, jak fungují hospody a vzniká dobrá kuchyně? Pak se dívejte na Ano, šéfová! tak, jako by žádných deset let s předchozím šéfem nebylo. I Zdeněk Pohlreich kdysi v televizi začínal a ani jemu zdaleka každý netleskal od prvního dílu.
Pokud jste se dívali hlavně kvůli Pohlreichovi, který jako šéf nešel pro odzbrojující vtip nebo sprosté slovo daleko, pak máte smůlu. Šéfová je logicky jiná.
Jitka Pagana se díky dlouholeté praxi dobře vyzná v chodu restauračních podniků, ale sama nevaří. Podobně je na tom její syn Santo, který také vede vlastní restauraci a další zkušenosti sbírá i během svých cest po světě.
Jitka Pagana s provozovatelem pražského podniku Černý kohout.
První misi podnikli do staročeské pražské restaurace Černý kohout, kterou najdete v pražském zemanském dvoře s nádherným výhledem na Prokopské údolí. Místo je to nádherné, nicméně provozovatel tu už pět let bojuje s drahým měsíčním nájmem ve výši 150 tisíc, krátkou sezonou a maličkou kuchyní. Tím, co vydělá v létě, dotuje omezený zimní provoz.
Kuchyň s nesmírně šikovnou kuchařkou - která je původní profesí účetní - je tak maličká, že snažit se z ní obsloužit 350 míst je naprostá šílenost. Podle šéfové by majitelka, v tomto případě Šárka Grossová, měla sáhnout do kapsy a vybudovat podniku pořádnou kuchyň a dát mu důstojnou šanci uspět.
Už proto, že takovou svíčkovou nebo škvarkovou paštiku jako tady jen tak někde nemají, tak proč si do Černého kohouta nezajít v zimě a neposedět u hořícího krbu. Na italskou kuchyni by tu prý měli raději zapomenout, nejde jim, Santo s italskými kořeny ji nekompromisně odsoudil.
Nicméně provoz se tu s „šéfovskou“ pomocí snad podařilo rozumně překopat, za což si po následném návratu klanu Pagana zdejší kuchyně vysloužila první hvězdu.
