Například Bikira byla - dokud žila v zoo v Belfastu - zvyklá chodit ven celoročně, zatímco chovatelé uklízeli expozici (více zde). Skupina pražských goril má trochu jiný režim i podmínky, navíc se gorily občas mohou nachladit, proto je v zimě chovatelé pouštějí ven vždy jen na chvilku. A maximálně do slabších mrazíků.
„Rozhodujícím faktorem je teplota. Sníh ani déšť gorilám nevadí a každá z nich si může sama vybrat, zda chce být uvnitř, nebo jít ven. Zásadně je však nepouštíme ven na delší dobu při teplotách pod 0 °C,“ vysvětluje kurátor primátů Vít Lukáš.
Kijivu, Kamba a Nuru se tak na chvíli podívali do zasněženého výběhu, když před týdnem čerstvě nasněžilo. Posledních pár dní ovšem gorily musí čekat na oblevu, v současných mrazech se do venkovního výběhu nepodívají. „Když teplota klesne k -5 °C, zamrzá i vodní příkop. A byť je výběh kromě vodního příkopu obehnán ještě ohradníkem, nepouštíme z bezpečnostních důvodů v takových mrazech gorily ven vůbec,“ líčí kurátor primátů.
Všechny gorily sníh nemusí, lépe je jim v teple
Ač mají gorily možnost jít i v zimě ven, ne všechny tuto možnost využívají. Podle chovatelů má zimu nejraději Bikira, vítaným zpestřením je sníh i pro Kambu, Shindu a Kijivu. Zato pecivál Richard výběh nijak zvlášť nevyhledává ani v létě, natož teď v zimě.
V Zoo Praha v sobotu 23. ledna akce LOVCI A KOŘISTVe Vzdělávacím centru u hlavního vchodu se od 10 do 15 hodin můžete seznámit s tím nejzajímavějším ze světa zvířecích lovů a jejich kořisti, která nemusí být tak bezbranná, jak se na první pohled zdá. V rámci programu proběhne i krmení malých lovců - v 11:00, 12:00, 13:00 a 14:00, na některé si budou moci návštěvníci i sáhnout. Postupně se představí axolotl, gekončík, sklípkan, ježek a fretka. |
Legrační je pozorovat reakce goril, když je sníh začne studit. „Začnou například chodit pod okrajem střechy, aby do sněhu nešláply. Nuru na sníh nejprve napochodoval na zádech Kamby, pak jí slezl ze zad, ale jakmile se dotkl studeného sněhu, okamžitě jí vyskočil na záda zpět a pak už se držel jako klíště,“ popisuje Lukáš, jak se gorily na sněhu chovají.
Všechny gorily mají také občas tendenci sníh ochutnávat. „A když jim z něj uděláme sněhuláky a umístíme jim je do expozice, některé si na nich rády i pochutnají. Ale protože je sníh studí, snaží se je většinou nejprve rozbít a brát si sníh po malých částech,“ konstatuje kurátor. Podívejte se na sněhulákové hody:
Sněhuláci jsou pro gorily opravdu jen zpestřením, aby chovatelé dopřáli kontakt se sněhem i těm členům gorilí skupiny, kteří se ven na sníh neodváží.
Jinak gorily ocení spíš sofistikovanější hračky, ze kterých se jim při troše snahy podaří vydolovat i něco dobrého. Jako třeba z vylepšeného hlavolamu, který si od svých prosincových narozenin (více zde) pochvaluje hlavně malý Nuru:
Na videu je vidět především Shinda, která se hlavolamům věnuje ze všech goril nejvíc. „Jednak je z nich nejinteligentnější a vždy je tou, co vymýšlí jak a kam se dostat. Současně je velmi trpělivá a vždy při chuti, takže si dá tu práci u hlavolamu sedět a vyšťourávat dobroty,“ popisuje chytrou gorilí samici kurátor.
Tento hlavolam je totiž o něco složitější než jeho předchůdce: jsou na něm dvě vrstvy pláště, které musí gorily přesouvat, aby se dostaly k vnitřním otvorům. Ty nejsou navrtány pouze kolmo na válec, ale kombinovány i s vodorovnými vrty různých průměrů, takže gorily mají s dolováním schovaných dobrot větší práci.
„Díky tomu v něm také něco zbude právě i pro Nurua, který se k hlavolamu dostane až po Shindě. Zpočátku se drží stranou, protože se Shindy bojí. A protože má ale malé a tenké prsty, dostane se posléze i do míst, kam Shinda ne,“ popisují chovatelé, jaké výhody má do detailu propracovaný hlavolam.
