Vosy (o vosách více zde), včely i sršně jsou podle entomologa Petra Šípka na přežívání ve vysokých teplotách velice dobře uzpůsobené. „Napomáhá tomu nejen jejich fyziologie a stavba těla, kdy je zadeček od zbytku těla oddělen výraznou stopkou a funguje tak jako tepelný výměník, ale i řada dalších biologických a ekologických přizpůsobení,“ konstatuje entomolog Petr Šípek z Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
Překvapením je ovšem jev v živočišné říši zcela neobvyklý, který odhalili izraelští vědci. Zjistili, že sršeň východní (Vespa orientalis) - kterého už lze potkat nejen v Řecku a Turecku, ale i v Chorvatsku a Slovinsku, protože se šíří na sever - umí využít sluneční záření jako zdroj energie.
Patří tak mezi několik málo živočišných druhů, které nejsou odkázány pouze na konzumaci organické hmoty - třeba řízku se salátem - jako zdroje energie pro svůj organismus, ale podobně jako rostliny využívají i energii ze slunce.
Sršeň východní se umí slunečním svitem doslova „živit“
Izraelským vědcům totiž bylo nápadné, že jejich sršni staví hnízdo v nejteplejší části dne, přitom ostatní druhy aktivují spíše zrána a k večeru (viz zpráva z roku 2010). V případě naší sršně obecné je dokonce běžná i noční aktivita. Navíc odpozorovali v umělých chovech, že s vypnutím zdroje světla sršni okamžitě strnou.
Co zjistili o sršních „se solárním panely“ v Izraeli?„Jako hlavní molekula lapající světlo byl identifikován xanthopterin, role melaninu není dostatečně vysvětlena, pokud by se i on zapojoval do procesu získání energie ze slunečního záření, jak naznačují některé studie, museli bychom přepsat učebnice, protože melanin máme v kůži i my lidé. Získaná energie se pak patrně zapojuje do metabolických procesů, pravděpodobně do enzymatických reakcí, nebo je použitá při pohybu, hlavně při letu sršně. Co se však při tomto procesu děje není jasné. Ale enzymatická aktivita příslušných tkání s mírou ozáření paradoxně klesá. Zajímavý byl ale experiment, kdy vědci sršně omráčené éterem následně ozařovali UV-B zářením. Dopadlo to tak, že sršni vystaveni účinkům záření se z narkózy probouzeli výrazně rychleji než neozařovaní jedinci. Vědci se také nechali inspirovat a sestrojili umělé fotovoltaické články podle sršního vzoru, i když s účinností 0,335% si s klasickými fotovoltaickými panely nezadají. Strukturální úpravy povrchů panelů podle sršního vzoru, které mají omezovat odraz slunečního záření, byly ale s úspěchem testovány,“ popisuje entomolog Petr Šípek. |
„V Izraeli přišli na to, že kutikula sršně východní - tedy její vnější pokryv těla - je upravena tak, aby světlo neodrážela zpět do prostředí, ale propouštěla jej do spodních vrstev s pigmenty, které jsou primárně zodpovědné za zbarvení vos. Hnědé části kutikuly obsahují melanin, tedy tmavé barvivo odpovědné i za zbarvení lidské kůže, zatímco žluté pruhy na zadečku obsahují granule xanthopterinu, což pigment obsažený mimo jiné i v moči savců,“ vysvětlují čeští entomologové objev svých zahraničních kolegů.
Z dřívějších studií (například zde, z roku 2004) se vědělo, že u těchto sršňů vzniká elektrochemický potenciál mezi vnější a vnitřní vrstvou kutikuly, ale o jeho původu nebylo nic známo. Až díky spojení znalosti stavby a složení kutikuly, chování zvířete a měření elektrochemického potenciálu došli v Izraeli k závěru, že sršeň východní má kutikulu uzpůsobenou k propouštění světla.
„Toto světlo umí přeměňovat v elektrochemický potenciál a získávat tak z něj energii. Přesněji z krátkovlnného UV-B záření, které má vyšší energii než viditelné složky světla,“ doplňuje Šípek s tím, že i pět let po objevu tohoto fenoménu zůstává záhadou, jak přesně se to děje, nebo kolik energie tak sršeň získá.“
Také se bohužel ještě neví, zda je tento jev v přírodě ojedinělý, nebo se jedná o obecněji rozšířený fenomén. Vypadá to, že teplé a slunečné počasí pro vosy a sršně neznamená jen lepší sběr potravy, ale že s pomocí slunečního záření navíc své dobíjejí pomyslné fotovoltaické metabolické články.
Jsou naši sršni nelítostní zabijáci včel či mírní obři?
Okolo našich evropských sršní obecných (Vespa crabro) koluje řada fám a zaručených polopravd, takže se jich většina lidí obvykle děsí. Dává se jim například za vinu i vylupování včelích úlů, což entomologové nepopírají, ale nepovažují to za drama. „Jistě, sršni občas vniknou do včelího úlu, kde kradou zásoby medu nebo se živí přímo plodem včel, nebývá to ale často a zpravidla se jedná o slabé včelstvo, které není schopno se bránit,“ tvrdí Jakub Straka.
Jinak jsou ale sršni povahově mírní predátoři, kteří z 90% loví dvoukřídlý hmyz, jako jsou například mouchy. Často ale loví i vosy. „Touto masitou potravou krmí zejména své larvy, pro sebe pak využívají sladké šťávy z rostlin a ovoce,“ popisuje entomolog.
Podívejte se, jak také získávají maso pro své larvy vosy (vysvětlení zde):
12. srpna 2015 |
Sršni navíc zdaleka nejsou tak agresivní jako vosy a sami od sebe nikdy nebodnou. „Jsou si vědomi své velikosti i respektu, který budí. A pokud mají hnízdo v blízkosti lidského obydlí, zvykají si na přítomnost člověka rychle, takže se není čeho bát,“ uklidňují oba entomologové.
A pokud nějakou nešťastnou shodou náhod přece jen žihadlo od sršně dostanete, není se prý čeho bát. „Jejich jed není například oproti včelímu zdaleka tak účinný. A navíc sršeň se žihadlem opravdu dlouho čeká.“
Včely trpí až invazí nového druhu sršní. To je aktuální ve Francii
Problém se sršni nastávají až ve chvíli, pokud dojde k zavlečení nového druhu do míst, kde se nikdy nevyskytoval. „Například ve Francii se potýkají s invazí sršní čínských (Vespa velutina), které se sem dostaly patrně se zásilkou keramiky okolo roku 2004,“ popisuje Šípek, že se jedná o druh trochu menší a tmavší než je naše sršeň. „Ty vnikají do včelích úlů včel mnohem častěji.“
V Číně a Japonsku, odkud tato sršeň pochází, se podle něj včely umí bránit tak, že včelí dělnice doslova obalí sršní průzkumnici a zahubí ji kombinací vysoké teploty a vysoké koncentrace oxidu uhličitého. „Toho však evropské populace včel schopné nejsou, sršeň pouze zaženou, ale nezabijí. Díky tomu se sršni o úlu od průzkumnic dozví a nájezdná sršní letka se může brzy ke včelám vrátit. A to ve větším počtu,“ popisuje záludnost pronikání nových druhů na nová stanoviště zkušený entomolog.
