Nejčastěji se jako terasový materiál používá dlažba, dřevěná prkna, nebo stále modernější a vyhledávanější kompozitní materiál, takzvaný wood-plastic kompozit (WPC). Tento materiál si zvolila i většina čtenářů naší ankety (výsledky najdete ZDE). Proto se redakce Hobby.cz rozhodla podívat se, jak se staví terasa právě z tohoto materiálu.
Volba materiálu - pozor na instalační manuál
Ať už zvolíte jakýkoli materiál, prostudujte instalační manuál a podmínky záruky. Nedodržením manuálu riskujete chyby a s tím související budoucí problémy. Výrobek pak již nelze reklamovat.
"Existují rozdíly i mezi wood-plastic materiály. Pokud se rozhodnete pro dutá prkna, musíte je spádovat a kotvit nosiče. Toto například není vůbec nutné u našich plných prken," komentuje pokládku námi fotografované terasy Petr Hromek ze společnosti Mojeterasa.cz
Jaké budete potřebovat nářadí
Pokud jste rozhodnuti zvládnout terasu svépomocí, nezapomeňte ani na veškeré potřebné nářadí. Během naší montáže se používalo stejné nářadí jako při práci se dřevem (vrtačka, pila, bruska). Praktický je i svinovací metr, dřevěné kolíky nebo latě pro vymezení spáry, zednická šňůra, rýč, lopata, vodováha, pryžová palice, kladivo, aku šroubovák.
Krok za krokem
Začíná se podkladem. Podloží pod jakoukoli terasou musí být dobře odvodněno. V případě nepropustného podloží lze tohoto dosáhnout pouze správným spádováním.
Samotná terasa může být instalována vodorovně nebo ve spádu – podle zvoleného materiálu. V našem případě to je zhruba třiceticentimetrová vrstva štěrku – vespod je hrubý štěrk, poslední vrstva jemná (viz obrázek).
Nosiče terasy se volně pokládají na betonové patky do štěrkového lože.
Během stavby nepomínejte uklízet, ať si nepoškrábete štěrkem pod botami terasu dřív, než bude hotová.
Na pevný podklad (například u wood-plastic plných prken lze kromě štěrku použít i beton, zámkovou dlažbu...) se zajištěním odvodu vody se pokládají takzvané nosníky. Ty jsou nutné kvůli dokonalé cirkulaci vzduchu a musí se pokládat v určité vzdálenosti, kterou uvádí instalační manuál. Obvykle ve vzdálenosti 30 cm od sebe, desky samotné totiž nejsou samonosné, je třeba je dostatečně podložit.
Řešení složitého tvaru zakončení
Natažený provázek jako pomůcka k přesnému zaříznutí desek
Teď nastupuje běžná detailní práce. Fotili jsme realizaci náročných oblých a nepravidelných tvarů, kde si řemeslníci napřed okopírovali rádius a hrubou délku směrem k rovné části.
Poté zkontrolovali zaoblení a od nataženého provázku odměřili detailně, kolik milimetrů je třeba odříznout. Při pokládce pečlivě měřili i výrobcem stanovené minimální mezery mezi prkny.
Nejdříve se uřízne strana s rádiusem, prkno dlouhé o pár milimetrů delší. Pak se naměří s milimetrovou přesností druhý konec prkna.
Prkno se nasune na klip a gumovou palicí dorazí.
Po doražení prkna vrutem přichytíme na nosiče klipy.
Když už prkno sedí, nasadí se na klip. Pak se mezi nové a již usazené prkno vloží takzvaná distanční destička a gumovou palicí se nové prkno lehce doklepne. Pak už stačí na nosník nasadit nový klip a přišroubovat.
Na horní terase domu je třeba podklad odvodnit, aby se dešťová voda odvedla do okapového systému.
S deskami se pracuje jako se dřevem, můžete kopírovat i složité tvary.
S wood-plastic prkny se pracuje stejně jako se dřevem, tvrdost odpovídá dubu nebo buku, podle toho je třeba vybírat i pilové plátky.
Dokončení montáže a údržba
Na závěr řemeslníci kotoučovou pilou zarovnali přesahy prken, namontovali rohy a zakončovací lišty. I tato technicky náročná montáž terasy jim netrvala ani celý den, zručný kutil by měl počítat zhruba s dvojnásobkem času.
Majitel této nové terasy nemusí prkna natírat, případné skvrny (ať už od chloru u bazénu nebo mastnotu z jídla při venkovním stolování či grilování) stačí jen včas omýt vodou nebo běžnými čisticími přípravky. Prkna nezešednou a celých 25 let má od výrobce záruku proti hnilobě či dřevokazným houbám.
