K vermikompostování se používá žížala hnojní (Eisenia fetida), které lze běžně najít na zahradě v kompostu. Na trhu je možné koupit také speciálně vyšlechtěné takzvané kalifornské hybridy (Eisenia andrei), které se rychle množí a dokáží intenzivně přeměňovat bioodpady a organické zbytky ve vermikompost. Tento druh žížal se proto pro vermikompostování v domácnostech i ve venkovních krechtech používá nejčastěji (více o tom, jak se chovají).
Kalifornská žížala je typická tím, že jí proces proměny biologického odpadu trvá nejkratší dobu. Na rozdíl od běžných žížal ji však nenajdete normálně v přírodě. Není totiž uzpůsobena k trávení částeček hlíny, ty jí narušují trávicí trakt. Proto se při vermikompostování není třeba bát, že by se žížaly rozlezly po celé zahradě. Drží se tam, kde jí člověk přichystá hromádku biologického odpadu.
Obecně jsou žížaly našimi kamarády. Prokypřují půdu, provzdušňují, vytvářejí humus a zajišťují její úrodnost. Naopak se stávají potravou pro ptáky, ježky nebo krtky. Více o užitečnosti kompostování čtěte zde.
Experiment s časosběrem provedl slovinský fotograf Gregor Skoberne. Do akvária navrstvil 2–3 centimetry kompostu, který pak zasypal vrstvou čerstvě posečené trávy. Pak snímkoval akvárium každých deset minut po dobu 20 dní. Výsledkem je video, kde zhruba ve dvou minutách můžete pozorovat práci žížal a to, jak se mění struktura zeminy.
