Loni koncem léta poodhalil entomolog Dominik Vondráček z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, co se stane, když vám škvor vleze do ucha, i s jakými druhy se v Česku můžete setkat (více zde).
Tehdy upozornil, že škvoři a paškvoři patří mezi tvory, o kterých zdaleka nevíme všechno, nicméně věda se to průběžně snaží odhalovat. Momentálně se Dominik Vondráček s kolegyní entomoložkou Kateřinou Jůzovou vrátili z Bornea, kde studovali hmyz žijící v tamních rozsáhlých jeskynních systémech, které tam vznikly díky vápencovému podloží, tropickému klimatu a takřka aseismickému prostředí.
Nejenže jsou tyto jeskynní systémy často plné úžasných krasových útvarů a jiných geologických formací, narazíte v nich i na spoustu živočichů. „Potkáte zde velmi bizarní druhy a skupiny, které se v průběhu evoluce přizpůsobily životu v těchto temných a zcela odlišných biotopech, jakým je okolní deštný prales,“ vysvětlují oba entomologové.
Soustředili se na jeskyni „Deer cave“, tedy „Jelení jeskyni“, v níž přebývá 12 netopýřích druhů. „Nejpočetnějším z nich je Tadarida plicata, jehož kolonie se odhaduje na 2,5 až 3,5 milionu jedinců. Zajímavostí je také netopýr Cheiromeles torquatus patřící mezi největší hmyzožravé netopýry na světě. Tento netopýr postrádá téměř veškeré ochlupení, proto bývá také označován jako „nahý netopýr“, tedy „naked bat“,“ vypráví Vondráček.
Život v jeskyni má pravidla jiná než prales
Přes den netopýři odpočívají zavěšeni na stropě jeskynního dómu, při soumraku v určitý okamžik začnou postupně vylétávat v jednom proudu a celý proces podle entomologů vypadá, jako by se na nebi vlnil obrovský živý had. Uvádí se, že tato obří kolonie netopýrů každý den spořádá až 30 tun komárů.
Kalimantan neboli BorneoRozlohou přes 740 tisíc km² je třetím největším ostrovem na světě nacházejícím se v jihovýchodní Asii. Přes rozsáhlé odlesňování je zde stále k vidění spousta zajímavých, krásných a dnes často vzácných živočichů a rostlin, kteří se nacházejí ve zbytcích pralesa. |
Díky tak velkému množství netopýrů logicky v jeskyni narazíte na obrovské kopy jejich trusu, který se označuje jako guáno. A právě guáno je ideálním zdrojem energie pro další živočichy a vytváří tak zde unikátní ekosystém. Samotné guáno chodí do jeskyně olizovat například pralesní jelínci čeledi kančilovití, tedy Tragulidae. Podle těchto tvorů se jeskyně také nazývá.
„V desítkách tun nahromaděného trusu se vyvíjí nespočet hmyzích druhů, například švábi či dvoukřídlí, kteří slouží jako potrava pro krabovce, což jsou klepítkatci příbuzní pavoukům nebo štírům, ale i pro koníky nebo rorýsovité ptáky. Mršiny, které se tu objeví, může spořádat například slepý a téměř bílý krab (Cerberusa caeca), zdatným lovcem živých netopýrů nebo ptáků je pro změnu užovka tenkoocasá (Orthriophis taeniurus),“ popisuje jeskynní poměry entomolog.
Paškvoři lebedící si v netopýřím trusu jsou fascinující
Jedním z nejzajímavějších tvorů Jelení jeskyně je bezesporu paškvor, kterého se nám podařilo nezávisle při dvou návštěvách Bornea pozorovat. Tyto tajuplné tvory, o kterých se toho ví stále velmi málo, je možné spatřit na netopýřím trusu v desítkách kusů. Vzhledem však škvory žijící u nás připomínají jen velmi vzdáleně.
Národní park Gunung Mulu:Jeden z osmnácti národních parků v oblasti Sarawaku, tedy v malajsijské části ostrova Borneo. Patří k nejkrásnějším z nich, má rozlohu 528,64 km², byl založen v roce 1974 a v roce 2000 se stal součástí světového dědictví UNESCO. Jeho jméno je odvozeno od druhé nejvyšší hory Sarawaku, Mulu, s výškou 2 376 metrů. Díky vápencovému podloží, tropickému klimatu a takřka aseismickému prostředí vznikl v této oblasti postupem času nespočet enormních jeskynních systémů. Patří sem například i soustava „Clearwater cave“, která je pravděpodobně nejdelším jeskynním systémem na světě. Dosavadní zmapovaná délka činí přes 207 km, přičemž samotné mapování stále není u konce.   Skalní masiv, ve kterém se nachází jeskyně Deer Cave. Část vstupu je vidět uprostřed dole na fotografii vlevo, vpravo rozsáhlý vstup do jeskyně. Je tu i největší jeskynní sál „Sarawak chamber“, což je 600 metrů dlouhý, 435 metrů široký a v některých místech 115 metrů vysoký jeskynní prostor. A jednou z největších jeskynních pasáží se může pyšnit „Deer cave“, více jak 1 km dlouhá jeskyně, která je v celém svém průběhu přes 100 metrů široká i vysoká, s maximem 169 m šířky a 148 m výšky. |
„Paškvoři mají redukované oči, postrádají křídla a namísto klíšťků na konci zadečku, jaké vídáme u našich škvorů obecných, nesou jen tenké přívěsky, které plní pravděpodobně smyslovou funkci,“ popisuje je Kateřina Jůzová.
Areál výskytu paškvorů se podle entomoložky rozkládá v Malajsii, Indonésii a na Filipínách, kde žijí v úzkém soužití s „nahými“ netopýry: „Nacházíme je nejen na zemi, kde se přiživují na guánu, ale primárně jsou obyvateli netopýřích hnízdišť a můžeme je nalézt i na netopýrech samotných.“ Zřejmě proto dlouhou dobu panoval názor, že jsou jejich parazity.
Vzhledem k nesnadné dostupnosti netopýrů v těchto obrovských jeskyních to však zatím nebylo prokázáno a předpokládá se, že se živí odumřelými šupinkami kůže, případně výměšky mazových žláz netopýrů bez nepříznivého vlivu na hostitele.
Nezvyklá životní strategie se na paškvorech odrazila nejen v jejich vzhledu. „Mláďata přivádějí na svět rovnou jako larvy, které se z vajíček líhnou uvnitř samic, odborně to nazýváme tzv. pseudoplacentální viviparií. Tato vlastnost může být pro paškvory výhodou, která zvyšuje šanci malé larvy najít svého hostitele,“ popisuje Kateřina Jůzová, co je na nich fascinující.
Netopýří blecha (Lagaropsylla turba) je vysoce specializovaný krev sající parazit, který byl nalezen v Deer cave na jednom exempláři paškvora.
Tím však výčet podivností s nimi spojených nekončí. Na těle paškvorů totiž můžeme zpozorovat ještě menší živočichy. Jsou to netopýří blechy (Lagaropsylla turba) sající krev na „nahých“ netopýrech a dalších druzích netopýrů. Pro blechu nesnadný úkol dostat se na dalšího hostitele je tak vyřešen velmi elegantně, nechá se na těle paškvora prostě přenést. (Tento úkaz lze pozorovat i u členovců žijících u nás, jak se podařilo zachytit čtenáři iDNES.cz u mouchy a dravého štírka na jídelním stole po nedělním obědě, článek s fotografií najdete zde).
Bornejské jeskynní komplexy tak budou nadále přitahovat nejen turisty celého světa, ale i vědce, kteří mají za cíl poodhalit nejasný způsob života paškvorů.
